Seno, sláma, skládka

Skupinový výstavní projekt Seno, sláma, skládka je ohlédnutím za ikonickou realizací Zorky Ságlové v rámci výstavy Někde něco (společně s Janem Ságlem, Bělou Kolářovou a Jiřím Kolářem), uvedené v Galerii Václava Špály v roce 1969 pod dramaturgickým vedením Jindřicha Chalupeckého. Ságlová tehdy do galerie navezla velké množství schnoucího sena, vojtěšky a slámy, kterou s přáteli chodili pravidelně obracet a k této činnosti vybízeli také publikum.

Díla dvou desítek místních i mezinárodních umělců a umělkyň vybraná pro výstavu Seno, sláma, skládka se zabývají jak reflexí důsledků období zemědělské kolektivizace, tak současnými ekofeministickými perspektivami. Zaměřují se na mezidruhovou solidaritu, ohleduplné a udržitelné vztahy a soužití a vykreslují situace, kdy příroda kontaminovaná lidským působením přebírá otěže a znovu nastoluje rovnováhu, které se člověk může, ale také nemusí zúčastnit.

Výstava je součástí programové linie Svět Jindřicha Chalupeckého a mezinárodního projektu Islands of Kinship: A Collective Manual for Sustainable and Inclusive Art Institutions.