Dva oddělené prostory galerií Hidden UMPRUM a Hidden AVU, které jsou sice spřátelené, ale vždy výstavně oddělené, se tentokrát propojí v jeden celek.

 

Šenay Kobak (UMPRUM) společně s Marikou Krčmářovou (AVU) se rozhodly společně vytvořit dialogickou výstavu, která vychází především z přátelského spojení, a také se zamýšlí v obecnějším slova smyslu nad propojením v rámci celé jedné generace, jež se v poslední době označuje souslovím sněhové vločky. Obě dvě umělkyně ohledávají svoje pocity, vnímají sílu v citlivosti a ve svých emocích, které se nebojí obnažovat. Jemné a citlivé spojení je tu vnímáno jako emancipační gesto.

 

“Chaos, dny, noci, počítám ani to neumím. Chce se nám dosáhnout vrcholků, a přece to není tak, jak se zdá. Hmatáš po mně a u toho ti hraje ten song, song, jak tenkrát jsme zapleteni na louce. Potápěli jsme se v bahně, jak totálně pitomý. Okouzleni tím duhovým třpytícím se nápojem. Vše vypadalo jako když ve Photoshopu použiješ nástroj rozmazat. Tekly nám slzy, plavaly jsme při úsvitu a zas jsme seděly tam na tom pahorku a smály se. Tak pusť mi ten song, chci se mít tak, jak tenkrát zas.”