Sean Scully – The Body and the Frame

Kurátor: Michal Škoda

Je nám velkou ctí, že jako první v České republice zde můžeme představit tvorbu Seana Scullyho, který je považován za nejdůležitějšího a nejrespektovanějšího žijícího abstraktního malíře.
Sean Scully se narodil v Dublinu (1945), vyrostl v Londýně a v roce 1975 odešel do Ameriky. Dnes žije střídavě v Evropě a především v New Yorku. Studoval malbu na Croydon Collage of Art London a na Newcastle University v Anglii. V roce 1973 získal absolventské stipendium na Harvard University a o deset let později stipendium Guggenheim Fellowship. Je nositelem čestných titulů, získal doktorát umění na Massachusetts Collage of Art Boston a na National University of Ireland v Dublinu. Dvakrát byl nominován na Turnerovu cenu ve Velké Británii – v létech 1989 a 1993. Přes nespočet samostatných i kolektivních výstav napříč světem (z těch posledních uveďme například Metropolitan Museum of Art New York a benátské Biennale 2015) a zastoupení v nejdůležitějších světových sbírkách nutno připomenout v poslední době vskutku neobvyklý zájem o jeho dílo v Číně. Po velkých výstavách v Šanghaji a Pekingu byla v dubnu zahájena druhá vlna jeho výstav v Muzeu umění Nanking, po níž proběhne velká prezentace Scullyho díla v září a říjnu v Guangdong Museu of Art.Vše završ výstava, jež bude představena v Hubei Museum of Art počátkem příštího roku. Časopis Harper‘s Bazaar Art, který je propagátorem uměleckého dialogu mezi východem a západem, poctil v březnu Scullyho cenou Mezinárodní umělec roku 2015.
Významný kritik Philip Dodd považuje spojení Seana Scullyho s východní kulturou za přirozené a očekávané, neboť Scully je pro takový „rozhovor“ předurčen. Neexistuje lepší západní malíř, který by se na takovém rozhovoru mohl podílet, protože rozhovor je srdcem jeho díla: rozhovor s každodenním světem kolem něj – s tradicemi umění na Západě, od Velásqueze k Matissovi, ale též s kulturními tradicemi Asie. Sean Scully vnímal Zen jako velice důležitý, stejně jako knihu o Tao a teoretické fyzice, třicet pět let cvičil karate se všemi jeho filozofickými rezonancemi.
Tvorba Seana Scullyho čerpá z nejrůznějších historických a kulturních vlivů míst, která pro něho v různých dobách měla zásadní význam. Inspiraci nachází v řadě prvků evropské kultury od středověké řecké architektury až po domácí irské venkovské prostředí. Vliv na jeho tvorbu má také řada odkazů vázajících se k tradicím (křesťanská výchova…) stejně jako žitá každodennost. Úspěšně rovněž reagoval na odraz abstrakce ve Spojených státech. Jeho malbu lze považovat za skloubení malířského dramatu s velkou vizuální jemností, za neustálý dialog intimity s monumentalitou. 
Převažujícím motivem Scullyho abstraktní malířské tvorby jsou pruhy nebo bloky vrstvené barvy. Jako jazyk svých děl si zvolil geometrickou formu, která mu je základní konstrukcí pro výrazové fyzické vyjádření barvy, struktury i světla. Ve svých zjednodušených rytmických kompozicích, kdy používá opakujících se tvarů – čtverců a obdélníků – jeho díla připomínají architektonické motivy (dveře, okna, stěny…). Intimnost Scullyho tvůrčího procesu, v němž vrství barvu a manipuluje s ní pomocí tahů štětce a vlastní citlivosti, nabízí silně smyslovou materiálnost a barvy, často jemně harmonizované, vyvolávají hluboké emociální asociace. Scully se neleká romantických ideálů ani možnosti osobního odhalení. Nabízí nám výpověď – poezii, jež přináší bolest i radost. Jak sám říká: „Chci tvořit abstraktní malbu, která by dovedla hovořit o věcech“.
Dílo Seana Scullyho je opravdovou výpovědí umělce, který nepodléhá vlivům doby. Léta předkládá soustředěnou tvorbu, kde má své místo přísnost i určitá nekompromisnost. Emocionalita plná života, kterou otiskuje do tahů štětce, vytváří jejich prostřednictvím citlivou racionální strukturu.
Pod názvem The Body and the Frame seskrývá výstava v Galerii současného umění a architektury českobudějovického Domu umění. V rámci svých prostorových možností nabízí komornější průřez Scullyho tvorby. Pro mnohé bude možná překvapením přítomnost figurální kresby, ale ta zde má své opodstatněné místo, neboť než se Scully začal věnovat abstrakci, studoval nejdříve figurální malbu. Základem celkové koncepce výstavy jsou především velkoformátové malby z různých období, ale také fotografie – nedílná součást autorovy práce, a kresby (skici) – studie jednoho ze sochařských děl, kterým se v posledních létech Scully rovněž příležitostně věnuje a které zde vzhledem k jeho rozměrnosti bohužel nebylo možné představit. Nejedná se o výstavu didakticky strukturovanou, avšak nabízí mimořádnou možnost nahlédnout do geneze a ducha Scullyho díla, které dokáže vzrušovat smysly způsobem, jenž přesahuje hranice slov.