Šárka Radová – Přiznat barvu

Výstava české sochařky-keramičky Šárky Radové v pražské Galerii Nová síň vznikla jako gesto afirmace aktivního života a umělecké práce v návaznosti na delší období nedobrovolného útlumu. Od roku 2019, kdy Severočeská galerie v Litoměřicích uspořádala rozsáhlou monografickou přehlídku, se jedná o první další významem a komplexitou srovnatelný projekt.

Název výstavy Přiznat barvu napovídá její autobiografický přesah, zároveň však hravě problematizuje asociace čistoty, jež se nezřídka pojí s materiálem keramiky. Vybraná díla, která vznikala před více jak čtyřiceti lety i pouhé čtyři týdny nazpět, pracují s nepokrytým subjektivismem a bezprostředností umělecké reflexe. Prezentují tak oproti častějšímu nezaujatému pohledu, s nímž Radová zkoumá vzájemnost a dynamiku mezi lidmi, méně známou tvář autorky. Zde lze rozkrýt i přesah výstavy – v otázce limitů propojení vnitřního a vnějšího světa.

Příběh výstavy sleduje proměny, jež se v závislosti na osobní i společenské situovanosti autorky odehrávají v umělecké práci založené na provázání materiálové a obsahové složky. Malé a střední formáty porcelánových, šamotových a pórovinových plastik zpodobňují lidskou figuru i surreálně rozšířené předměty denní potřeby. Do svých artefaktů Radová zapojuje také pro materiál typickou komplementaritu reprodukce a variace tím, že volnou modelaci doplňuje opakované využívání odlitků. Barva na výstavě vyniká provokativním spojením mimetické a symbolické funkce. Centrální motiv metamorfózy, jak hmoty, tak těla či věci, pak prochází jako červená nit celou tvorbou Šárky Radové a charakterizuje ji jako keramickou. Architektura výstavy je řešená jako krajina rozptýlených, nadrozměrných abstraktních objemů.

Šárka Radová (*1949) náleží mezi přední představitelky české postmoderní keramiky. Od absolutoria ateliéru keramiky Otto Eckerta na VŠUP roce 1973 svůj pohled zaměřuje na mezilidské vztahy a proměny, jimiž člověk prochází skrze své jednání i v důsledku poměřování pomnožné perspektivy společnosti proti křehké individualitě. Její hlas vynikal jak v souvislostech tvorby posrpnové generace, poprvé samostatně v Galerii mladých pražského Mánesa roce 1974, tak v sousedství svých slavných rodičů Pravoslava a Jindřišky Radových, s nimiž vystavovala zejména v 80. letech. Její potvrzovaly rané soutěžní úspěchy, např. stříbrná medaile z Mezinárodního bienále současné keramiky ve Vallauris z roku 1981, stejně jako účast na sympoziích v Bassanu del Grappa (IT), Siklósi (HU), Bechyni, Kahle (D) či Fupingu (CN). Šárčina oddanost keramice vedla v příležitostné spolupráci s architekty, kdy se její smysl pro kontrast a nečekanou monumentalitu na jedné straně a působnost dekorativní mnohosti detailu na druhé opakovaně spojily do hravých a vábivých realizací pro exteriéry škol a interiéry hotelů. Autorka žije a pracuje v Praze.

kurátor: Kryštof Hejný

architekti: Marek Novotný, Roman Beletskii