Roztrúsený depozit

Otis Laubert je jedným z mála pozemšťanov, ktorí sú lovcami aj zberačmi v jednej osobe. Je pútnikom, ktorý celú svoju existenciu cieľavedome a dobrovoľne “zasvätil” aj “obetoval” umeniu. Je potulným mníchom, ktorý vyhľadáva a obracia duše zabudnutých a nepotrebných predmetov. (…) Je básnikom, ktorého “obrazobásne, alebo básňoobrazy” nikdy nezostávajú “len” dielami vizuálneho sveta. Hudobníkom, ktorý “remixuje” a pretvára dávno zabudnuté melódie nielen do nových cover verzii, ale celkom originálnych symfónii. Otis Laubert je priateľom nomáda Knulpa, je systematik a večný pochybovač, hľadač, blúdič, provokatér, dobrák, jeden z najskromnejších ľudí akých som v živote stretol, predovšetkým ale prísny askét. (…)

Jeho celoživotné koncentrované a systematické úsilie viedlo k vytvoreniu stoviek sérii fascinujúco hravých, poetických a kreatívnych sérii.

Juraj Čarný

Otis Laubert, veterán slovenského výtvarného umění, na jehož scéně se pohybuje od 60. let (za počátek Laubertovy volné tvorby lze přibližně považovat rok 1965, ale soustavné výtvarné práci se začal věnovat až o deset let později, kdy získal první pracovnu) a jeden ze zakladatelů československého konceptuálního umění, netíhne k tradičním výtvarným technikám, jako jsou kresba, malba, grafika atd.; ale naopak jakoby hledal „mezeru v umění“ či snad přesněji propojení „prózy života“ s „poezií umění“. Jedním z jeho nejoblíbenějších výrazových prostředků se tak už v 60. letech minulého století stává – podobně jako v jiných polohách (a jiném čase) u Jiřího Koláře (1914–2002) a Jiřího Kovandy (*1953) – jak plošná, tak prostorová koláž, tedy asambláž. Dle slov Ladislava Daňka autorova nevyčerpatelná výtvarná nápaditost, hravost a na druhé straně jeho smysl pro obyčejný život a pracovitost tak z něho činí pozoruhodného komentátora a kritika konzumní společnosti.

Počátky jeho tvorby sahají do obodbí alternativního undergroundového umění prezentovaného výlučně v neoficiálních prostorách mimo kontext umění komunistické státní „dogmy“ socialitstického realismu. „Projekty, ktoré si od 60. rokov systematicky zaznamenával vo svojich diároch dnes postupne realizuje pre lokálne aj medzinárodné výstavy. Vystavoval v Mattress Factory v Pittsburghu, Prague Biennale II., Slovenskej národnej galérii, Národní galerii v Prahe, Galérii Sonia Rosso v Toríne, Milano Flash Art Show, Pulse New York, Pulse Miami, Galérii 19, SPACE Gallery a ďalších, popisuje Juraj Čarný.

Dle slov Juraje Čarného tento „poutník, který svou existenci zasvětil a obětoval umění“, inspirován blešáky, trhy, burzami…,,v idee dadaismu, fluxu, neodada, nového realismu, arte povera atd., když zoraďuje, usporadúva, kombinuje, komponuje, transformuje, počúva, skladá, deštruuje, konštruuje, manipuluje, konvertuje…“, vytváří ze zapomenutých a nepotřebných předmětů svůj originální „junk art“; tedy nová umělcká díla, kterými posvěcuje a pozdvihuje marnost existence do vyšších/hlubších prostorů duchovních hodnot, elitního světa myšlení, do světa umění.