Robert Vlasák – Engine

Přestože Robert Vlasák vede s Janem Krtičkou na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem ateliér s názvem Přírodní materiály, jeho vlastní tvorbě dominují technické objekty. Významově se ale k přírodě v hlubší rovině obrací. Pomocí vlastnoručně zkonstruovaných mechanismů smyslově zpřítomňuje základní fyzikální jevy z oblasti fyziky kapalin, pevných látek, plynů a často elektrických jevů. Vedle vizuální pracuje i se zvukovou stránkou – zvýrazňuje například zvuky doprovázející elektrické děje.

Vlasák neužívá nejnovější technologie a neoslovuje ho high-tech dokonalá estetika. Umělecký postoj mu dovoluje přistupovat k vědě a technice z intuitivní pozice, vytvářet díla jejichž měřítkem je vlastní síla, intuice a dosažitelné technické prostředky. Oproti spektáklu je tu charkteristická skromnost projevu, přibližující se DIY estetice, lehká ironie s níž autor odhaluje v zásadě prosté mechanismy. I když se za Vlasákovými instalacemi skrývá dlouhá předchozí zkušenost a intenzivní uvažování a experimentování, výsledek často působí záměrně lehce až náhodně. V instalacích jsou často začleněny použité (recyklované) předměty – například staré reproduktory a další běžně užívané věci.

Vedle autora je měřítkem i divák, na jehož přítomnost díla někdy reagují. Někdy je drobně atakován zvukem či slabým elektrickým výbojem. Často si klade otázku: jak to vlastně funguje? Jak je objekt vyroben? Někdy dokáže fyzikálně poučenější divák tyto otázky rozklíčovat, jindy zůstává technologie výroby díla nebo princip jeho fungování záměrně záhadou. Odhalení mechanického a fyzikálního principu není totiž zdaleka jediným cílem. Vedle rozumové stránky může být konzument zasažen i magickými či poetickými kvalitami fyzikálních jevů. V nejvyšší rovině pak může směřovat k metafyzickým úvahám o propojení energií, bohatství viditelných i neviditelných jevů, kráse a smyslu existence.

O výstavě vytvořené pro Galerii Bubec autor uvádí: „Projekt Engine tematizuje distribuci informací probíhající pomocí archaických technologických prostředků. Instalace pracuje s překonanými, ale stále funkčními technologiemi a specializuje se na komunikační prostředky, které nemají osobní charakter. Jsou to výstrahy a urgentní sdělení s rychlou, intenzivní přímočarou a celoplošnou účinností. Houkačky, klaksony, sirény, tlampače, rozhlasy po drátě. Stroje na zvuk, které mají specifickou nepřikrášlující, ale přitažlivou estetiku, vycházející z jejich funkce. Instalace pracuje se zařízeními navrženými pro výkon, akustický tlak. Pomocí současných elektronických systémů a interakce je ale možné je přimět ke spolupráci, díky níž vytvářejí akustické a vizuální prostředí a tím navozují specifické situace.“

kurátorka: Daniela Kramerová