Těžištěm Insectopie je umělcovo vlastní tělo, prostřednictvím kterého zaznamenává prožitek dehumanizace na základě své romské a queer identity. Umělcovo tělo omotané provazy a doplněné bambusovými tyčemi připomíná zvětšený hmyz v entomologické sbírce nebo exponát v antropologickém muzeu. Toto napětí mezi lidským a nelidským je ještě vystupňované v sérii kreseb na hedvábí vytvořených pomocí otisků částí autorova těla, jako jsou ruce, prsty, uši a genitálie, a v sérii tělesných akcí, v nichž Gabris zkoumá „nelidská gesta“ s pomocí „hmyzích“ rekvizit.

 

V rámci výstavy Insectopia spojuje Robert Gabris všechny tyto komponenty do příběhu dvojí marginalizace: zkušenosti příslušníka sexuální menšiny a zároveň etnické skupiny odmítané značnou částí majority. Zároveň však autor tuto pozici performativně přetavuje v gesto odporu vůči odlidšťující rasistické a homofobní perspektivě. Své tělo chápe jako proměnlivé a fluidní a skrze tuto tekutost se vzpírá taxonomické příslušnosti, jež mu je přidělena v systému stojícím na předsudcích.