Výstava Víření prachu představuje nejnovější tvorbu sochaře Richarda Kočího, kterou v posledních letech charakterizuje odklon od monumentálních dřevěných plastik, v nichž převažovala architektonická racionalita, směrem k současné podobě tvarů vyznačujících se hravostí barev a organickou mnohotvárností.

 

Richard Kočí (1954) odešel v roce 1967 z Československa nejprve do USA, kde studoval umění na North Texas State University, a později do Španělska, kde v Madridu pokračoval ve studiu sochařského umění a grafiky, konkrétně hlubotisku. Po prvních letech věnovaných akademické, klasické soše, se jeho práce postupně vyvíjela a stylizovala. Postupem času figurální vlivy ustoupily větší otevřenosti, kterou v té době reprezentovala abstrakce a trpělivé úsilí seznámit se s různými materiály, jako je dřevo, mramor a bronz.

 

Po návratu do Čech v druhé polovině 90. let začaly vznikat jeho první monumentální sochy ze dřeva, které se na delší dobu staly jeho typickým rukopisem, přestože se i nadále věnoval malbě a grafické tvorbě.

 

Objekty, které Richard Kočí vytvořil v posledních letech, se od jeho předešlé tvorby velmi liší. Zůstává sice křivolaká linie jako nosná forma tvaru, sochy jsou však pronikavě barevné, dřevo nahradila polyesterová pryskyřice a racionalitu vystřídala uvolněnost a hravost.