Hudební performance

v sochách skupiny,

vítr v kapse Rafani.

Sochy se stávají

kam vítr tam plášť pódii,

nacvičené skladby

poručíme větru dešti

souhrou zvuků.

Kdo je slyšet s větrem o závod,

když mluví všichni?

 

NA LESNÍ ROH ZAHRAJÍ:

Jana Švadlenková

Petra Tyrnerová

Dorota Šimonová

 

Česká umělecká skupina Rafani vznikla v roce 2000 na jasně stanovených demokratických pravidlech. Tvorba skupiny se vyznačuje kolektivním přístupem a angažovaností ve smyslu zájmu o věci obecné. Rafani se dlouhodobě zabývají uměním ve veřejném prostoru, strukturální podobou výstav, zajímají se též o možnosti metafory, kterou chápou jako druh instrumentu, který může mít aktivizační účinky pro místní prostředí a konkrétní diskurz.

 

Rafani využívají jednotlivých forem z politické sféry (projev, demonstrace, uniforma, petice…), které zbavují ideologie a obsahu, nebo o ně rozšiřují diskurz světa umění. Rafani chápou politikum svého umění jako boj o zrcadlový obraz světa a o jazyk moci. Aktivita Rafanů je rozkročena mezi utopickými tezemi, analyticko-hermetickou introspekcí a dílčími praktickými kroky.

 

Během prvních šesti let byl základní uměleckou metodou Rafanů rozpor. Divák byl velmi důrazně, až agresivně stavěn před konkrétně formulovanou kontradikci. Cílem byla divákova katarze či dialektická syntéza.

 

V posledních výstavách se Rafani pokoušejí hledat výstižné vyjádření pro určitý druh komplexnosti. Divák je situován do struktury, jejíž smysl se otevírá až při „urbanistickém“ pohledu shora. Pohyb vzhůru je chápán jako emancipační a výstavní celek může odkazovat například ke vztahu modelu a skutečnosti.

 

Rafani vytvářejí výstavy, performance a intervence s jasně daným plánem, velkoryse s důrazem na jednoduchost a funkčnost formálního řešení. Forma jednotlivých artefaktů je proto většinou nestylová a úsporná, vyjma těch artefaktů, u nichž je důraz na zvolený styl integrální součástí jejich obsahu. Logem a leitmotivem umělecké skupiny Rafani je kruh, většinou černý.