RADOVAN ČEREVKA (SK): CAVE
Do galerie vede 19 prudkých schodů.
Ke Sklárně 3213/15, 150 00 Praha 5
po–ne 13–20 h
Kurátorka: Karina Kottová
Vernisáž: 11.9. v 18.00
Výstava trvá 11.9. – 23. 9. 2012
Otevřeno denně 13 – 20 h
Radovan Čerevka, výrazný představitel mladé slovenské umělecké scény, ve svých
instalacích a projektech sleduje relativitu mediálních informací zprostředkujících
zejména současné vojenské konflikty. V Galerii Kostka vystavuje majestátní jeskyni
vytvořenou z perských koberců, do jejíchž útrob vcházejí zástupy vojáků americké
armády podporované jednotkami ISAF a postupně se v ní ztrácejí. Magická jeskyně
pohlcující figurky vojáčků evokuje střet dvou světů, určitou zlověstnost, ale také
povrchnost, se kterou často přistupujeme k symbolům odlišných kultur.
V mytologickém pojetí je jeskyně obrazem světa, malým univerzem. Může
symbolizovat místo pro zápas protikladných principů, který se odehrává
ve vnějším světě nebo lidském podvědomí. Platónská jeskyně je alegorií
nedostatečného kontaktu s realitou, kdy jsou nám zprostředkovávány pouze
stíny skutečných informací, nedokonalé odrazy. Tato poloha v současném
kontextu je blízká Čerevkovým předchozím projektům, které poukazují na
zkreslenost medializované reality (zejména cyklus Reutersdráma, 2007). Zde
autor uplatňoval především racionální přístupy založené na výzkumu dat a
analýze obrazů, které nám masmédia přinášejí.
Cave v tomto ohledu vybočuje svou zvláštní atmosférou, která nenabízí
jednoznačné čtení. Koberce pocházející z blízkého východu a oblastí Afghánistánu
jsou jakousi luxusní připomínkou vzdáleného území, která se v západních sídlech
kolonizátorů setkávala s dalšími suvenýry z exotických krajin. V Čerevkově
instalaci spíše než estetiku tisíce a jedné noci zosobňují tajemnou, skrytou sílu,
zformovanou a koncentrovanou do celku, jehož vnitřní logika není externímu
pozorovateli přístupná.
Hora koberců připomíná živoucí organizmus, jehož chřtán pohlcuje vojáky
degradované na standardizované hračky v téměř goyovské, podivně temné
náladě. Je jasné, že v jeskyni se neodehrává žádný černobílý souboj dobra a zla,
ale spíše věčný souboj zažitých přesvědčení a předsudků, kdy se stanovisko
druhého zpravidla zdá jako mylné, protože ho můžeme nazírat jen z vlastního
úhlu pohledu: jako nedokonalý stín na stěně jeskyně.