Provazový most

Lenka Vítková a Pavel Sterec: Výstava propojuje intuitivně nalézané koncepty a výběrový komentář. Lenka Vítková (*1975) se vyjadřuje malbou, videem, textem, Pavel Sterec (*1985) používá zvuk, text a zejména instalace, které často prostřednictvím fotografie integrují minulé události, energie, performance. Instalace vychází z konstrukce provazového mostu. Podvědomí zastupuje černá, a může to být tiskařská čerň i barva absolutně osvíceného papíru. Výstava je zařazena do programu Fotograf Gallery roku 2011, který je zaměřen na přesahování fotografického formátu do jiných médií a myšlenkových konceptů.
 
Pokud budeme hledat vysvětlení pro název výstavy, můžeme začít od konkrétní představy provazového mostu, jehož konstrukce svou materiální a abstraktní povahou sama zavádí do avantgardního stádia fotografie a filmu a opojení z experimentálního zacházení s fotografickým médiem a procesem. To, co znovu přivádí oba autory do vod takovýchto pokusů a vycházení vstříc náhodám, je právě důvěra v síly ukryté uvnitř syrové materie fotografie, které je snad možné uvolnit jiným a neopatrným zacházením s látkou samou. Provazový most zároveň funguje jako metafora propojování relativně vzdálených poloh jakými může být bezdoteková citlivost fotografické vrstvy na straně jedné a razance nekompromisního malířského gesta na straně druhé a jejich nečekané vyústění v téměř trojrozměrný objekt. V tvorbě obou autorů je umění tím místem, kde se mohou odehrávat takové syntézy, které jsou v jiných oblastech (jako například ve vědě) neuskutečnitelné. Umění je k tomu vlastně předurčeno a fotografie navíc v sobě výrazně zpřítomňuje i svůj vědecký počátek a základ. Vždyť na rozdíl od malby, která je “věčná”, je fotografie objevená. A objev je to, co svádí oba autory. Je to patrné i z jejich sólových projevů. Lenka Vítková záměrně střídá slovo, text, malbu
a video. V prostoru mezi literaturou a obrazem nachází to, co každému médiu jednotlivě chybí, ale i přebývá. Také Pavel Sterec používá umění jako transformátor mezi jednotlivými disciplínami veděcko-sociálně-psychologicko-kulturního spektra. Racionální analýza a spekulativní syntéza si v jeho instalacích, s dílčími prvky performance a fotografie, podávají ruce. Prezentace objeveného, převzatého a propojeného udávají nové směry jeho orientaci. Důvody a významy často zůstávají skryty za formou díla jako by byly jen iniciační kostrou pro jeho vznik a vývin. Výstava “Provazový most” odpoutá fotografii od zdi, štětec nekompromisně nadiktuje její formát a provazové téma díla se stane jeho strukturou.