Prezentace laureátek a laureátů CJCH 2022 v Ostravě

Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s kulturním centrem Provoz představí ostravskému publiku laureátky a laureáty letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Formou krátkých artist talků představí svou tvorbu Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Radakulan, Martina Drozd Smutná a Ezra Šimek. Program uvede kurátorka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Tereza Jindrová.

Olga Krykun (*1994) získala bakalářský titul na UMPRUM v ateliéru supermédií a pokračovala zde i v magisterském studiu v ateliéru malby, které dokončila v roce 2021. Její diplomová práce byla nominována v rámci StartPoint Prize. Během studia absolvovala mezinárodní stáže na T.E.I. v Athénách, The Department of Photography and Audiovisual Arts, na Konstfack – University of Arts, Crafts and Design ve Stockholmu a na National Taiwan University of Arts. Mezi médii, v nichž Olga Krykun tvoří, převažuje video, objekt a malba, ze kterých autorka následně vytváří komplexní instalace. Kombinací prvků fiktivního vyprávění s odkazy na reálné kulturně a společensky používané symboly vytváří rozporuplnou mytologii současné doby. Její praxe je silně založena na prvcích intuice, emocí a osobní zkušenosti, které jsou zpracované s výraznou vizuální stylizací a specifickou estetikou, díky čemuž její díla připomínají surreálné vize či jakýsi snový trans, jehož výsledkem je velice sugestivní divácký zážitek. Svou práci Krykun doposud představila především v rámci české nezávislé galerijní scény, ale také v zahraničí, např. v Šopa Gallery Košice (2020), Skala, Poznan (2022) nebo +DEDE, Berlin (2018) a také v rámci online uměleckých platforem – například Remembering The Old World na soloshow.online.

David Přílučík (*1991) je absolventem Ateliéru bez Vedoucího a pražské Akademie výtvarných umění (ateliéry Jiřího Lindovského, Tomáše Vaňka, Ruth Noack a Simona Waschmutha). V roce 2015 absolvoval stáž na Bezalel Academy of Arts and Design v Izraeli. Od roku 2021 je studentem na Dutch Art Institute v rámci programu DAI Roaming Academy (2021–2023). Co je přírodního na katastrofě a co umělého na inteligenci? Práce Davida Přilučíka jsou místa, ve kterých narážíme na limity západní imaginace a racionality. Autor v nich vplétá lidské a jiné subjekty do různých estetických režimů včetně pohyblivého obrazu, živých akcí, instalací, objektů nebo autorských pořadů. Jedná se vždy o komponovaná setkání snažící se nalézt nové odpovědi na starou otázku: Jak rozprostírat a sdílet násilí a péči tak, aby jejich produkce byla snesitelnější, nejen pro nás, ale i pro všechny ne/objevené Druhé? David Přílučík působí v redakci Artyčok TV, kde mimo jiné ve spolupráci s Annou Remešovou realizoval třídílnou video sérii Umění Antropocénu (2019). Inicioval vznik projektu Divoká Šárka (2019–2021) reflektující fenomén přírodních rezervací který v současnosti připravuje spolu s Rutou Putramentaite a Sárou Märc. Svou tvorbu představil v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice, ale také v zahraničí, například v rámci rezidenčního programu pro umělce Q21, MuseumsQuartier Vienna nebo na Olomouckém festivalu PAF, kde byla jeho práce Blind Bidding v roce 2017 oceněna hlavní cenou Jiných vizí.

Vojtěch Radakulan (*1991) vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze, absolvoval stáž v oboru interaktivní design na umělecké škole v Curychu. V současné době působí jako doktorand na fakultě elektrotechnické ČVUT na katedře počítačové grafiky a interakce. Pracuje v oblastech volného umění, architektury a interaktivní počítačové grafiky. Jádrem jeho práce je zkoumání simulací a tvoření fikčních světů za pomocí kresby, textu, fyzických instalací, herních enginů či renderovacích programů. V rámci těchto světů poskytuje Radakulan návštěvníkům prostor hrát si na něco či někoho jiného a pokusit se vidět složitá témata jako nové technologie, asymetrické vztahy či globalizační problémy z perspektivy jiného člověka, počítače nebo třeba šišky. Kromě výstavních aktivit v českém prostředí vystavoval například na Benátském bienále architektury (2021), na Ars Electronica v Linci (2018) či v galerii Husslehof ve Frankfurtu nad Mohanem.

Martina Drozd Smutná (*1989) je v současnosti doktorandkou v ateliéru Intermedií II. na Akademii výtvarných umění v Praze, kde dříve absolvovala v ateliéru Malby II. Byla finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu (2014), Ceny EXIT (2015), účastnila se rezidenčního programu v kulturním centru Yzolyatsia v Kyjevě nebo Českém centru v Bukurešti. V rámci stipendijního programu AKTION rozvinula na Akademii výtvarných umění ve Vídni téma své disertační práce zaměřené na původ a důsledky užívání genderově podmíněného hodnocení a na chápání malířství jako maskulinní disciplíny. Vlastní uměleckou práci chápe jako jazyk, kterým lze hovořit o intimitě, zranitelnosti či každodennosti osobních příběhů, které však nestojí samy o sobě, ale jsou určovány socio-politickými jevy. Svými obrazy vytváří paralely mezi historickým vyobrazením aristokracie a současnou městskou buržoazií a také vykresluje, jak jsou rodinné, partnerské či profesní vztahy utvářeny tradičními genderovými rolemi. Náměty jejích maleb jsou rozkročeny mezi minulostí, přítomností a apokalyptickou budoucností, ve které se mísí snaha o změnu s disciplinovanou setrvačností, napětí mezi mocí a bezmocí. Samostatně i skupinově vystavuje pravidelně na české scéně, např. v Galerii Mladých v Brně (2020), Galerii Dole v Ostravě (2020), v Národní galerii Praha (2019), či galerii NOD v Praze (2018) a také v zahraničí, např. v Kunsthalle Trafo ve Štětíně (2021) na Baltic Triennial v Litvě (2021) nebo v galerii Exile ve Vídni (2021).

Ezra Šimek (*1997) absolvoval*a na katedře fotografie pražské FAMU (Studio nové estetiky) a v současné době pokračuje svá studia v magisterském programu TransArts na vídeňské Angewandte, v Ateliéru digitálních médií a pohyblivého obrazu na vídeňské Akademii výtvarných umění a zároveň studuje magisterský program teorie současného umění na Vysoké škole výtvarného umění a designu v Bratislavě. Ve své praxi se Ezra primárně zaměřuje na politiku queer identit a citlivost vůči jazyku, s manifestací v rozličných časových médiích (film, performativní přednáška, počítačová hra) nebo místně responzivních instalacích, zvukových dílech a textu. Ezra kriticky ohledává gender jako společenský konstrukt srovnatelný s mytologií, s cílem tvorby fikčních narativů a posílení synergie mezi nejrůznějšími oblastmi roztříštěné reality dneška a fantazií vedoucí k novým, inkluzívním a spekulativním realitám. Jeho*její práce byly v českém prostředí představeny například v pražských výstavních prostorách Ankali (2021), City Surfer Office nebo v GAMU (2019, 2020), v zahraniční pak např. v Haus Wien ve Vídni (2021).