Přesně

V Nau Gallery vystavuje Vilém Balej, grafik a malíř, absolvent ateliéru Grafiky 2 Vladimíra Kokolii na Pražské AVU. V průběhu studia (1999-2005) se zajímal o malířský přepis prostoru viděné reality převážně formou zátiší, což později využil  v kompozicích složených většinou jen ze základních prostorových těles. Pravděpodobně se tak projevila i jeho zkušenost s architekturou , kterou před tím na ČVUT (1995-1999) studoval  a jejíž poměry jakoby se snažil přepsat do plochy obrazu. Přes všechny zjevně  výjimečné předpoklady
a obdržení ceny rektora se však po absolvování stáhl do ústraní rodných Jižních Čech. Až přibližně poslední rok je díky fotografiím na jeho facebookovém profilu cítit stále silnější come-back, tentokrát však v jasné
a nekompromisní formě.
Výstava si proto vzala za cíl tuto  práci prezentovat v malém, ale čistém galeriiním prostoru. K tomu účelu sám autor zvolil sérii maleb, která je doplněna o prezentacíi jeho grafiky. V obojím se uplatňuje pozoruhodná jistota v  členění formátu, nově je však doplněna o příchuť nekompromisního postoje. V malbě se to projevuje nejen absencí přemalby, ale hlavně  volností, s jakou je využíváno abstraktního prostorového i popisného přístupu zároveň. Možné reminiscence např. na modernu jsou jen vedlejší, skutečný zájem je o hraniční moment,  kdy další možný tah, který je veden přesně a promyšleně, může zásadně ovlivnit konečnou podobu obrazu.
Série stejně velkých maleb napíná tuto otevřenost do krajnosti  a je vodítkem k pochopení  autorovy současné motivace. V jejím ohnisku nestojí však jen malba, ale právě sama výše zmíněná odvaha zobrazit
v odpovídajícím poměru skutečně cokoliv. To  potvrzuje i počítačová prezentace grafik, vytvořených ve vektorovém grafickém programu AutoCAD. Střídání bohatých variací mění tvrdost tohoto výstupu  ve volnost blízkou hudební improvizaci. Není náhodou, že i kresba v Balejově podání nese podobné známky  jednoznačnosti a čistoty, s jakou je zpracováván momentální impuls ke kreslení. Je tak možné mluvit o uceleném, výrazném osobním stylu autora, který se nepodbízí, nenapodobuje a je sám zavázán jen svou zodpovědností k co největší přesnosti v prostředí absolutní volnosti. Mottem výstavy je tak opravdu přesnost. Ne přesnost definitivní, ale větší přesnost, která počítá i s nepřesností. Těžko si to představit, Vilém Balej to praktikuje skládáním obrazu.

Kurátor: Filip Horyna