Přepisy

„Lze nakreslit obraz zvuku? Existují zvukové ekvivalenty vizuálních efektů? Jaká je důležitost grafického aspektu běžné hudební notace? Co to znamená, když vizuální umělci a kritici mluví o kresbách a malbách v hudebních termínech (hlasité barvy atd.)?“  

Cornelius Cardew, 1976

Výstava Přepisy je zaměřená na různé podoby vztahů obrazové a zvukové složky v současném umění. Vystavená díla navazují na bohatou tradici audiovizuálních korespondencí v historii umění (světelné varhany, grafická hudba, vizuální partitury atp.), vycházející ze synestetických představ vzájemného provázání vizuálních, sluchových a jiných stimulů.

Elektronická média přivedla audiovizuální interaktivitu do další roviny, najednou bylo možné přímé vzájemné ovlivňování obrazové složky zvukovou a naopak a tvorba pohyblivých obrazů se do určité míry přiblížila hudebním principům. Elektronická a konkrétní hudba změnila přístup k notovým zápisům, partitura získala svébytnou vizuální formu a stala se polem audiovizuálních experimentů. Vizuální partitury souzněly s otevřeným formátem uměleckých děl, vznikajících zejména od šedesátých let. Daleko víc než přesný návod poskytovaly inspiraci a naznačovaly přístup k hudebnímu provedení, které ale nebylo podmínkou a mohlo se odehrát pouze v mysli diváka. Dnešní tvůrci využívají přímého přepisu dat do obrazů a zvuků a pracují často v reálném čase, s využitím programů jako Pure Data, Max/Msp či Processing. Jako „partituru“ používají přírodní prostředí a různá environmentální data, která vizualizují a sonifikují, tedy překládají do obrazů a zvuků a činí je smyslově vnímatelnými.

Výstava nepředstavuje koherentní skupinu tvůrců. Cílem bylo naopak shromáždit rozmanité přístupy k tématu audiovizuálních vztahů v umění. K přepisu audiovizuální informace dochází s využitím nejrůznějších postupů a nástrojů. Zvuk či hudba je někdy východiskem a audio informace se přepisuje do vizuální formy, jindy je zvuk naopak výsledkem přepisu vizuálních dat, případně vzniká audio a vizuální složka zároveň.