Prchavé okamžiky
“Jindra Viková se ve své výtvarné práci volně pohybuje mezi sochou, kresbou, koláží a asambláží. Zejména asambláže jsou v posledních letech oblíbeným způsobem jejího vyjádření. Libuje si v interpretaci náhodně objevených reálií, ale i svých vlastních či nalezených fotografií. Ty potom instaluje do plexiboxů a vytváří tak svébytné, někdy ironické, jindy laskavé, často i provokativní artefakty. její posedlost recyklací vyhozených a zapomenutých věcí, předmětů, dílenského odpadu, je možná vedena snahou pozastavit pomíjivost našeho času a dát v jí vytvořené asambláži nový život věcem “odvrženým, opomíjeným, zahozeným či jinak odsouzeným k zániku a k zapomenutí”. Prchavé okamžiky, které se nevrátí. Vzpomínka na ně je brzy překryta tou další. Nejde však o věci natolik jasné a definovatelné, aby je popsal deníkový záznam. Anebo ano, ale pro Jindru Vikovou je přesnějším záznamem závan zvědavosti, který vyvolal onen pozorovaný okamžik děje běžícího náhodně mimo a mizícího beznadějně v propasti zapomění. Sama autorka se o vysvětlení nepokouší vůbec. Tím, že v galerii Fotografic poprvé vystavuje pouze asambláže jim dává nový prostor ve své dosavadní, bohatě strukturované tvorbě.” Pavel Baňka
Jindra Viková (1946), pražská rodačka a absolventka VŠUP. Ve svém díle se často zabývá zobrazením lidských povah, charakterů, intimních nálad i mezilidských vztahů. Její díla se vyznačují poetikou, která vedle ironie a humorné nadsázky často skrývá tíživější obsah.
