PRAGUE PRIDE: EAST SIDE STORY

Kurátoři: Michal Novotný, Serena Fanara, Giulia Gueci

Ve stoickém pojetí vesmíru, které z větší části převzala i Platónská filosofie a jí ovlivněné křesťanství, je vesmír jako celek dokonalý. Zlo a svár je způsobeno pouze nedokonalostí jeho částí, která pramení z jejich částečnosti. V češtině dodnes říkáme "to je jedno", kterým ve skutečnosti nevyjadřujeme to, že je nám "to" ukradené, ale jako scholastičtí učenci na konci dlouhé bezvýsledné debaty skutečnost, že Bůh a svět je jen jeden a tedy bezpochyby musí být i přes odlišné názory ve vzájemném souladu. Tento soulad vyjadřuje v antice řecké slovo SYMPATHEIA. Ve výkladovém slovníku je jeho prvním významem "se zalíbením na sebe hleděti". Mýlíte se však, pokud si myslíte, že to mělo něco společného s chlapci a dívkami, jednalo se spíše o náklonnost a sexuální vztah mezi žákem a jeho starším učitelem, dodal kdysi náš profesor antické filosofie.

O několik let později mi v Salcburku jeden ruský kurátor vysvětlil, že queer dnes již neznamená to, co jsme dříve nazývali homosexuální orientací, ale spíše svobodu výběru, jakou možnost si ze spektra možností zvolím pro sebe a jakého si pro ni zvolím partnera. 

Narozdíl od Platóna si myslím, že svět není nedokonalým odrazem dokonalých idejí, ale spíše chaosem, ve kterém nám pojmy a definice pomáhají se orientovat. Stereotypy jsou proto bezpochyby důležité a ještě zajímavější pravděpodobně je, jak jejich prostřednictvím vnímáme sami sebe, než to jak skrze ně vnímáme ostatní. 

Výstava East Side Story je stereotypů a klišé plná. Svědčí o tom ostatně i její název odkazující zároveň ke slavnému muzikálu, nepovedené gay komedii, nejasné geografické poloze Prahy vůči bývalému západu a hlavně videu Igora Grubice, jedné z nejdůležitějších prací na výstavě prezentované. Diváci tak bezpochyby uvidí to, co by si mohli pod tématem výstavy snadno představit: sex, násilí a krev, svalnatá těla, duhové barvy, zženštilost mužů a zmužnělost žen, svědectví o tragických osudech utlačovaných a sugestivní lyrické autoportréty. Nutno však dodat, že jsme některé práce umělců tématem výstavy schválně zmanipulovali, u jiných si alespoň lze položit otázku, jestli bychom je vnímali stejně například na výstavě o spojení kabaretu a umění.

Něco jako LGBT, queer, gay, lesbické nebo homosexuální umění bezpochyby neexistuje. Stejně jako neexistuje něco, jako je umění české. Alespoň tedy do té doby, než si pro něj vytvoříme nějakou definici a začneme mu české říkat. 

V Sokratovském pojetí je úkolem filosofa stavět se z teoretické pozice proti většinovému názoru. Neznamená to však zastávat nějakou jasně artikulovanou pozici – naopak spíše narušovat pevná přesvědčení a stereotypy, které jsou v daný moment ve společnosti převládající. Žádáme proto diváky, aby o stereotypech a jejich zpětných vazbách přemýšleli a využívali je nejlépe proti stereotypům samotným a to nejen na této výstavě, ale hlavně po jejím opuštění. 

Je to jedno.

Michal Novotný

http://www.praguepride.cz/

+ PARALELNĚ V KARLIN STUDIOS

Max Dvořák – COLD CASE: FURTHER READING, galerie KIV gallery http://on.fb.me/1oKgsl4
Jan Chlup – BEST BEACH AWARD, galerie k.art.on http://on.fb.me/1ycITJx