Pospolu

Hana Dýcková (*1989) absolvovala obor Tvarování a rytectví raznic na SUPŠ v Jablonci nad Nisou, dále pokračovala studiem na VOŠ téže školy obor Ražená medaile a mince. Touha poznávat a objevovat nové věci ji však po roce zavedla do Plzně, kde úspěšně absolvovala obor sochařství v ateliéru pana profesora Beránka. Její bakalářskou práci si můžete osobně prohlédnout v kostele svatého Jakuba v Jindřichovicích pod Smrkem. Po třech letech a návratu do rodného Jablonce dokončila medailérské studium na VOŠ. Spolu se svou učitelkou Jitkou Jelínkovou se posledních 9 let podílela na tvorbě kulis pro představení sólistů opery Národního divadla na hradě Grabštejn. Z poslední doby stojí za zmínku účast na výstavě Jiřího Dostála "Jiří Dostál + 21: Srdce v Lázních" v Oblastní galerii Liberec. 

V současnosti se pod značkou POHANA věnuje tvorbě autorských hraček nejen pro děti. Pohana v sobě snoubí hravou lehkost s temnější notou dospělosti. Krajina, geometrie, pohádky, zvířata, cesty a všudypřítomné vlivy severu, ať už toho našeho nebo napříč Skandinávií až k pólu. Hračky mají převážně podobu zvířat, pro autorku je to jakási zkratka mezi lidmi, jiný rozměr, jež se zrcadlí kdesi na povrchu. Pojem „němá tvář“ zde dostává nový prostor. Zaznamenává aktuální prožitky, nálady a vjemy. Je o přátelství, lásce, ale i samotě, zkouškách a naději. Zajímavou škálou inspirace jsou pro Pohanu i její vlastní sny. V neposlední řadě má na její tvorbu vliv hudba, kterou Pohana poslouchá na pozadí (od ambientního elektra po minimalistické techno). Právě minimalismus je to, co její současnou tvorbu pojí s tou minulou. 

„Pospolu“ zobrazuje pouze dva pohledy, dvě ideje, pouze dvě Pohana. Dvě nálady, dva světy, jež však nestojí proti sobě. Vlci mluví o vnitřní síle a intuici, liška je okouzlující přítelkyně. Skupina odkazuje k jisté filozofii života, hlubším otázkám, obrací se k hvězdné obloze, nekonečnému vesmíru. Srnky žijí ve světě něhy a křehkosti. Jsou v souladu s přírodou a jejími zákony. Srny jsou plachá stvoření. Nepolapitelné duše lesa. Oba světy mají své srny a vlky, navzájem se však prolínají a existují ve vzájemné symbióze všeobecného dobra. Pohana věří v dobré konce.

Text M. R.