POKOJE – možnosti prostoru / MARCELA STEINBACHOVÁ, BARBORA ŠKALOUDOVÁ

Jako další v řadě architektonických výstav jsme se tentokrát rozhodli zaměřit především na naše nejmladší diváky, avšak celý projekt je koncipován tak, aby se stal přitažlivým rovněž pro „hravé“ dospělé.

Oslovené autorky – architektka Marcela Steinbachová a lektorka Barbora Škaloudová připravily interaktivní výstavu, která představuje návštěvníkovi identické místnosti v různých architektonických souvislostech. Autorky zajímá, co vše ovlivňuje vnímání prostoru, ve kterém žijeme, a zaměřují se zde na základní elementy – jako je barva, světlo, geometrie, materiál, struktura…. Dotýkají se jak samotného zařizování místnosti, tak i toho, co není vidět a přesto je součástí architektury. Výstava nabízí návštěvníkům v jednotlivých pokojích řadu kreativních úkolů a nabízí možnost zažít prostory z pohledu architekta a zapojit svoji představivost i tvořivost.

Téma „architektura“ není v českobudějovickém Domě umění ničím novým, ať už se jedná o výstavy, projekty či bohatou edukační činnost. Právě v rámci našeho lektorského oddělení bychom rádi do budoucna právě téma architektury ještě více zintenzivněli, a tak i z tohoto pohledu lze brát tuto výstavu, za jistý odrazový můstek.

„Architektura“ je jedním ze zásadních pojmů v našem životě a její přiblížení, právě již „nejmenším“, velice důležitým momentem. Zprostředkovat architekturu dětem, znamená otevírat cestu k prožití prostoru. Učit děti dívat se a vnímat – kde žijeme, kde jsme, co je kolem nás, jakým způsobem v tom fungujeme, a jakým způsobem v tom všem člověk hraje roli. Vědomě ukázat dětem cestu, jak možno vnímat a ovlivňovat okolí. Je velkým předpokladem, že pokud se děti naučí pozorovat právě své okolí, budou všímavější i vůči jiným místům a citlivější i k neznámým, novým věcem. 

Prostory jsou různé – rozlišné. Pokud se podaří u dětí vyvolat citlivost, budou schopny rozlišovat, respektive vnímat rozdíly. Nejedná se pouze o architekturu z pohledu stavění, ale jde také o prostor sociální a pociťovaný (úzkost, tma, rozlehlost….). Děti se však mohou seznámit i s tím, co na stavbách pozorovat, hledat –  pojmenovávat rozdíly, soustředit se na detail a celek, či se zajímat o samotné ideje architektů.

Dítě je s architekturou konfrontováno, jakmile se ocitne na tomto světě. Jak například uvádí ve své pozoruhodné knize Poetika prostoru Gaston Bachelard: „Prvním našim obydlím je kolébka, než jsme vrženi do světa…“

Děti se střetávají s momenty, kdy si svá obydlí / hnízda / nestaví jenom člověk, ale rovněž zvířata. Stejně tak ony, od svých raných let „staví“ z písku, kostek, jsou tvůrci prvních „architektur“ v podobě bunkrů, skrýší, domků z čehokoliv… Vytvářejí si svá hnízda, prostory tajemství, ochrany a bezpečí.

Je celá řada otázek, způsobů a problematik, které toto téma nabízejí, a které je možné v rámci takových aktivit dětem přibližovat. Rozlišnost významů míst lze rovněž spojovat s rozličností významů staveb (nemocnice, škola, byt, kostel, muzeum, hospoda, vězení…) z čehož pramení i samotná provázanost na citovou stránku, kde se jak cítíme, či jak se sami chováme. Stejně tak se důležitým momentem stává vnímání měřítka a detailu.

Architektura = každodennost, jedná se o kulturní bohatství, naplněné duchovním, citovým a 

společenským životem. Žijí v ní i děti a jsme přesvědčeni, že je naším úkolem architekturu dětem přiblížit. To je také základním kamenem tohoto projektu. Z pohledu rodiče nestačí dítěti říci jen to, že dům je krásný (nebo není). Už i u dětí můžeme rozvíjet schopnost kritického nahlížení a rozvíjet schopnost vytvářet si vlastní názor, porovnávat různorodé dojmy a představy. 

Architektura není v prvé řadě „stavební“ disciplínou, nýbrž vytváří místo pro 

člověka. Smyslové vnímání a citlivost vůči prostoru patří k zásadním a prvotním životním zkušenostem. Neustále jsme konfrontováni s prostorem. Architektura, urbanismus, územní plánování, interiéry, design…- dávají našemu životnímu prostředí, běžnému životu, jeho procesům i předmětům formu a tvar. Jsou výrazem naší kultury, vnímáme jen však pouze povědomě a považujeme za samozřejmé.

Všechna výše uvedená slova jsou jen fragmentem toho, co téma architektury otevírá a nabízí.

Projekt POKOJE má za cíl odkrýt „určité“ možnosti prostoru. V šesti částech nabízí situace a momenty, s kterými se lze běžně setkat. Projekt se do jisté míry obrací k historii instalací v této galerií, navazuje na prostorovou úpravu Tomáše Džadoně, kterou vytvořil pro výstavu Václava Stratila a vychází zároveň z původního členění pokojů obytného domu. Návštěvník tak má možnost projít „interaktivně“ – pokoji – a setkat se s problematikou působení světla, jak jsme jim ovlivňováni, co v nás vyvolává, jak se dá v architektuře pracovat s barvou, stejně tak – jak lze prostor světlem modelovat a členit. Další pokoj nabízí práci s měřítkem a umožňuje pohyb v jisté struktuře. Co vše je nám skryto, ale je nezbytnou součástí architektury, a co nám odhaluje historii místnosti je tématem dalšího z pokojů. V neposlední řadě je možné si zde uvědomit, jak lze daný prostor zabydlet.

Marcela Steinbachová je architektka, vystudovala bakalářské studium humanitní vzdělanosti na FFUK v Praze (1993-1997), navštěvovala Ateliér A1 Martina Rajniše a Jiřího Stříteckého na VŠUP Praha (1996-2000), absolvovala Školu architektury Emila Přikryla na AVU Praha (1998-2003). Zúčastnila se semestrální stáže na Cooper Union v New Yorku, na Univerzitě užitých umění ve Vídni a Letní školy architektury v Salcburku. Vede jako předsedkyně o.s. Kruh (nyní spolek), založila vlastní architektonický ateliér Skupina (2007) a stála u zrodu celorepublikového festivalu Den architektury (od r. 2011). Navrhla např. Centrum Franze Kafky (společně s S. Hollem), expozici Historie dopravy v NTM v Praze (společně s M. Rusinou), rekonstrukci kina Světozor a vstupních prostorů kina Aero v Praze, rekonstrukci divadla Komorní scéna Aréne v Ostravě a stálé sbírky Ostravského muzea. Nedávno dokončila vícegenerační dům v Mohren ve Švýcarsku (společně s M. Rusinou). Několik let pracovala jako odpovědná redaktorka časopisu ERA 21 (2012-14), kde nyní pracuje jako kurátor vybraných čísel a je členem redakční rady. V rámci aktivit Kruhu se zabývá zprostředkováváním architektury dětem pod názvem Architektura do škol.

Barbora Škaloudová  je edukátorka, která se věnuje zprostředkovávání moderního a současného umění a architektury dětem i dospělým. Vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK. Absolvovala semestrální stáž v Dánsku (Seminariet for Formgivning). Od roku 2002 pracuje ve Sbírce moderního a současného umění v Národní galerii ve vzdělávacím oddělení. V rámci programu Leonardo da Vinci pracovala půl roku v centru pro současné umění Spacex v Exeteru v Anglii a Guggenheim Museum v Bilbau ve Španělsku. Spolupracovala na vývoji a tvorbě různých vzdělávacích projektů Galerie pro učitele, Škola a muzeum, Artcrossing, Architektura do škol aj. Je autorkou odborných článků a knih, mimo jiné spoluautorkou knihy FFFF Kupka (Nejkrásnější kniha roku).