Plastic Heart

Projekt Plastic Heart, který pro GAMPU kurátorsky připravila Tereza Záchová, je první výstavou celoročního cyklu pardubické městské galerie, jehož ústředním tématem a klíčovým slovem je pro rok 2019 pojem resilience. Tento termín je popisován jako schopnost využít otřesy a zvraty k podnícení inovativního myšlení, které umožní obnovu a další rozvoj – ať už jednotlivce, společnosti či ekosystému.

Tereza Záchová na půdě galerie představí práce pěti umělců, kteří prostřednictvím svých autorských instalací odhalují vrstvy možností, které souvisí s environmentálním dopadem.

“Každý den hledám, co bych měla udělat pro lepší společnost. Jak zahájit malou revoluci? Každý den vidím diktát společnosti – nový telefon, nový batoh, nový kabát, nové boty, nové, nové … Někdo nám zvenčí diktuje, že potřebujeme nové věci. Diktát. Kdo ho určuje? Je ona privace čistě lidským úskalím? Uvědomuji si maximální nadbytečnost. Proč máme tolik fyzických věcí? A ty neviditelné se stávají skutečnou hrozbou. Jaká může být role umění a práce umělců, pokud jde o řešení globálních problémů týkajících se budoucnosti?”, uvažuje nad obsahem výstavy kurátorka Tereza Záchová.

Součástí projektu je bohatý a citlivě poskládaný doprovodný program, který nastíněné téma dále zprostředkovává a podněcuje k tomu, abychom nebyli lhostejní k světu, v němž žijeme a za jehož budoucnost jsme zodpovědní. Nalezneme v něm přednášky, autorské workshopy a tvůrčí dílny pro všechny věkové kategorie, performance, projekce, čtení a v neposlední řadě rovněž programy pro školy.

Juliana Höschlová se ve své práci aktuálně intenzivně zabývá průzkumem možností plastového materiálu. Sbírá plastové nákupní tašky, které zpracovává a opakovaně ve svých instalacích recykluje.

“Téma člověk a jeho okolí zpracovávám v podstatě od začátku své tvorby. Snažím se reflektovat a reagovat na současné dění, protože se mne osobně dotýká. Výstava „Plastic Heart“  ukazuje téma ekologické propasti jinak, než jak je známe z médií a zároveň tak spojuje mladé umělce, kteří se danou problematikou zabývají, což je vzhledem k náročnosti a intenzitě tématu velice důležité a podporující.”

Rudolf Samohejl (* 1987), absolvent UMPRUM, Praha (Ateliér Sochařství, Dominik Lang a Edith Jeřábková), žije a pracuje v Bruselu a Praze / www.rudolfsamohejl.info

Rudolf Samohejl vytváří spíše než sochy určité sochařské situace. Zajímá ho, jak se lidská identita vyrovnává měnícímu se životnímu prostředí, kde je stále více a více akcelerována výroba.

“Věřím, že akumulací uměle vytvořených předmětů a jejich celků ve světě suplujeme vytváření simulace ‘hyper povrchu’. Pokud se nechováme kriticky, akumulací pouze zvětšujeme vrstvu zjednodušujícího rozhraní, který realitu odděluje mnohdy pouze proto, abychom nevnímali, jak přirozeně složitý je náš svět.”

David Vojtuš (* 1989), absolvent UUD, Plzeň, žije a pracuje v Ostravě / www.davidvojtus.portfoliobox.me

David Vojtuš se ve svých posledních projektech pokouší vytvořit jakýsi produkt universálnosti. Pracuje s transparentními PVC pytly, které plní, nafukuje a povrchově upravuje. To mu dovoluje reagovat na velkou škálu témat za pomoci jasně rozpoznatelné formy.

“Na výstavě mě zajímá její obsahový rozměr, který tak úzce souvisí s mou tvorbou.”

Natalia Trejbalová (* 1989), absolventka Akademie výtvarných umění, Miláno, Itálie, žije a pracuje v Miláně / vimeo.com/user17839377

Natalia Trejbalová se zabývá systémy vizuální reprezentace: jak jsou formovány současným a budoucím technologickým pokrokem, jaké možné spekulativní výklady vytvářejí a jak je lze pozorovat nejen z našeho pohodlného lidského měřítka.

“Každá výstava je pro mě ve skutečnosti jedinečný environment. Snažím se nahlížet na současnou situaci ohledně plastů, vody a klimatických změn s odstupem několika desetiroční – s něžností, nostalgií, kterou například vyhledáváme skrze plastový design 60. let.”

Mia Goyette (* 1989), absolventka Cooper Union School of Art, New York City, USA, pochází z USA, žije a pracuje v Berlíně / http://miagoyette.com

Mia Goyette ve své práci zkoumá výrobní procesy a transmutace struktur, tekutin, přírody. Vztahuje se k materiálu, jeho konečnosti a jeho relaci k tělu a mladistvosti.

“Neustále měnící se cíle udržitelné spotřeby, neustálý přísun nových nepřátel a nových řešení přispívají k bytí, v němž jsme nuceni přemýšlet o preferencích osobní spotřeby jako o jediné možnosti našeho zapojení se do širšího světa.”