Dva světy. Jeden, kde existují pravé i ostré úhly, ale i tak je měkký a vláčný. A druhý, průsvitný, plný oparů a jinovatky, kde jen to, co není zahrocené, je možné. První pokoj má plochý strop, druhý je klenutý. Nebo je to naopak? Na tom ale vůbec nezáleží, důležité je jen to, co je jim společné.

 

Petra Švecová pracuje primárně se semiabstraktními obrazy, do nichž se prolínají konkrétní tvary předmětů či krajin. Jako by nás pak obraz vedl k tendenci hledat předměty a souvislosti, zarámovat je slovy a jmény. Stůl, krajina, okno, květina. Ale když je takto pojmenujeme, nezastavíme plynutí a malbu jako takovou? V obrazech probíhá neustálý souboj mezi abstraktním a reálným, přičemž podobná tendence může vznikat mezi obrazy a samotným prostředím. Diskuse, interakce, proměny versus zastavení v čase a zarámování… versus další plynutí.
 

kurátor: Jiří Kovanda