Petr Strouhal a Kamila Zemková: Aby černá černá byla

Petr Strouhal si doma montuje skenery do těl fotografických aparátů a pak trénuje souhru s jejich snímacími rameny. Díky tomu se mu daří deformovat fotografované předměty – natahovat je, trhat a všelijak drtit. Lidské údy odděluje od těla a plastovým láhvím přidává na délce a objemu.

Kamila Zemková kreslí a maluje v ateliéru u stojanu. V posledních letech především černou tuší na papír. Kvůli novým obrazům se vydala do přírody. Namalovala krajiny, v nichž zahlédla nečekanou anománii. Například hromadu pneumatik, anebo hnízdo na komínu, které by mělo spadnout, ale drží.

Cílem této výstavy je splést cop ze dvou pramenů různé délky a barvy. U dlouholetých přátel lze předpokládat jistou spřízněnost. Naším společným úkolem bylo vysledovat, jestli zasahuje do jejich umělecké tvorby. Překvapivě se nabídl větší počet řešení. Jedno nabízel například občasný sklon obou autorů pohybovat se na pomezí umění a vtipu. Takové řešení ale všem připadalo příliš jednoduché a prostoduché. Zajímavější se jevilo pokusit se o balanc mezi krásou a obludností a všedností a upadlostí a elegancí a hororem a humorem a obsahovostí a formálním experimentem a anachroničností a historizujícími odkazy. Zajímavé je, že obrazy Kamily Zemkové a fotografie Petra Strouhala se stanou jedním, druhým, třetím (a tak dále) podle toho, jak se na ně zrovna podíváte. Dovolíme-li si proces dynamické a osobně angažované recepce konfigurace artefaktů nazvat mentálním pohybem, pak tento mentální pohyb v našem případě ideálně znamená přenášet se mezi jedním, druhý, třetím (a tak dále) a možná i vysledovat, co jsme nejmenovali.

Možnost sestavit tuto výstavu z jakýchsi kluzkých ploch, na kterých významy nedrží pevně, ale podsouvají se jeden pod druhý, nám přitom dává zapravdu, že jejich vzájemné spojení má potenciál být více jak zmiňovaným řešením pro tyto dva autory, ale také reprezentativním prostředím pro komplexnější uchopení situace, v níž jsou do sebe hluboce zaklesnuty psychické se sociálním, individuální s kolektivním, angažovanost a distanc, vážnost a humor, minulost s přítomností, nebo například fascinace s odporem.