Petr Pastrňák – Vítr vlní tichý les

Vystavená retrospektiva představí všechna pro autora typická období s charakteristickými technikami od esteticky vytříbené válečkové abstrakce, přes stříkané „realistické“ portréty, seriální díly s razítky až po pozdější krajiny českých horizontů, klidné i hořící Lesy, Bouře a industriálně černé veduty. Současnou tvorbu pak reprezentuje návrat k abstraktním kompozicím.

„Už od poloviny 90. let zaujal Petr řadu sběratelů a kurátorů svými charakteristickými obrazy, které se postupně proměňovaly od čistě abstraktních kompozic k dílům, zpracovávajícím konkrétní motivy,“ říká kurátor výstavy a doplňuje „V 90. letech se také zabýval videem a projekcemi diapozitivů. Při tvorbě svých obrazů pracuje s jistou dávkou náhody, důležité je psychofyzické soustředění a otevřenost vznikajícímu dílu.“

Výstava však není pouhým průvodcem po malířově umění, „ale je svébytnou kompozicí, která dráždí svým estetickým vlněním a kontemplativní atmosférou. Naznačuje tak, že malování je pro Petra určitým druhem fyzické a mentální koncentrace, obrazy vznikají jako uvolněná variace, podmíněná aktuálním malířovým stavem. V řadě z nich ovšem také zřetelně cítíme racionální ozvěnu dějin malířství. To vše je podníceno malířovou touhou pohybovat se na hraně mezi známým a jiným, mezi tradicí a novostí, mezi zachytitelnou realitou a její abstrahcí či abstrakcí. Je to hra mezi evropským konceptem a východoasijskou percepcí, kde platí premisa, že tvůrce hledá na rozmezí podobného a nepodobného, abych připomněl slova slavného čínského tušového malíře Čchi Paj-šiho. Překvapením pro diváka, znalého Petrových abstrakcí či lesních tišin, mohou být černobíločerné pásy ostravské Nové huti či pohledu na Šanghaj,“ uzavírá kurátor.

Kurátor: Martin Dostál