Peter Demek – Actworks

Peter Demek se v galerii Prám prezentuje čtyřmi objekty z dlouhodobé série Actworks. Ačkoliv fungují jako svébytná umělecká díla, současně jsou druhem reliktu z proběhlé vernisážové performance. V tomto konkrétním případě se jednalo o dějství ve třech samostatných, za sebou rychle jdoucích aktech: očesání listů vavřínové ratolesti, vytlačení černé tekutiny, zaháknutí a shyb na konzole. Nedílnou součástí instalace jsou také pomůcky použité k provedení akcí a rovněž video poodhalující performativní charakter děl i po skončení vernisáže. 

Peter Demek na této sérii minimalistických kovových soch pracuje od roku 2011, postupně do ní přibývají další a další objekty, vždy spojené se strohou gestickou akcí, kterou vykonává bez předchozích zkoušek a nacvičení buď sám, nebo s pomocí delegovaných performerů – asistentů. Myšlenka spojit objekt s tělesnou performancí a vytvořit tak „trojrozměrnou situaci“ vyšla z autorova notorického zvyku „skicovat si do vzduchu“, tedy naznačovat dynamickým pohybem prstů zamýšlenou podobu objektu. Tyto gesta-akce tak neodkazují k fyzicky náročné práci spojené s obráběním nepoddajného kovu, ale demonstrují intimní vztah autora k dílu a jeho utajené dynamické funkci. Samozřejmě důležitou roli zde sehrávají i ti, kdo se dívají. Ne že by přítomné návštěvnictvo galerie mohlo dělat s vystavenými objekty to stejné, co autor. Demkovy performance jsou spíše ceremonií než návodem, jak jednat se sochami. 

Součástí výstavy je také několik objektů z cyklu Stretchers, jedná se o elastické pásky různé délky a šířky, které autor variabilně napíná v kontextu jeho Actworks. I ony tedy vytváří rituální kontext tím, že vystavené objekty „svazují“ do specifické konstelace. 

Při rozhovoru se mi autor zmínil, že někdy má dojem, jako by se série Actworks bránila jakékoliv změně a měla pořád tu stejnou opakující se strukturu. To mě zaujalo. Napadlo mě, co když jsou to vzdorovité objekty? Rebelující mechanismy jednající dle vlastní vůle, kterou se snaží vnuknout svému autorovi i divákům? Po skončení vernisážových performancí objekty setrvávají dál. Cítíme, že jsou s něčím spojené, ale s čím přesně? Nic není řečeno doslovně. Touha zůstává a jejich znepokojivé tajemství i nadále „visí ve vzduchu“.