Pavla Dundálková – Rozostření

Kde se bere v lidech tvoření? Touha a odhodlanost najít si v koloběhu dne čas něco nakreslit, vymodelovat nebo napsat? Nevím. Co ale vím je, že jednou ze zatěžkávacích zkoušek, zdali je tato touha opravdová, zevnitř deroucí se na povrch, je mateřství. Koloběh péče o malé dítě, kojení, přebalování a všechno to různé pečování nedá člověku spočinout ve dne ani v noci. Když se touha tvoření v tento moment mění ve frustraci, protože času nezbývá, můžeme mluvit o vášni, o uměleckém puzení všemu navzdory.

Pavla Dundálková absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze před sedmi lety. Upoutala sochařským zájmem o prostor, jeho osobním prožíváním a ohledáváním skrze kresbu, tvorbu objektů a instalací, které často rozehrávala neotřelou performativitou. Vystavovala například v projektu Introducing ve Veletržním paláci a na řadě kolektivních výstav. V nedávné době se pak pravidelně představovala v soukromé galerii stone projects, která ji zastupuje. Mateřství v posledních dvou letech částečně omezuje její tvorbu, ale jako umělkyně se nevzdává. Ve svých posledních dílech se věnuje tématu Rozostření. Jak sama říká: „Dívám se rozostřeným pohledem do budoucnosti. Rozostřeným pohledem těkám v zšeřelém pokoji, během dvacátého kojení za večer. Na protější stěně splývá můra, v rohu sedí pavouk. Rozostřeným se stalo mé tělo, které prošlo změnou mateřství. S nabírající hmotou začalo být rozostřené po okrajích. Tělo, které dříve pohledy přitahovalo, vybízelo k posuzování, začalo plnit jiný úkol.“

Každá umělkyně či umělec potřebuje ke své tvorbě určité podmínky, ateliér, materiály, čas a klid na práci. To se umělkyním na „mateřské dovolené“ většinou nedostává. Pavla Dundálková se v současnosti věnuje tvorbě menších keramických objektů a drobných akvarelů, které nás svou krásnou barevností a křehkostí upomínají na secesní vázy a šperky. Všímá si drobností, které ji obklopují, dělí se s námi o své každodenní radosti. Ve své tvorbě je opravdová a vytrvalá. Nedávno jsem četla vyznání spisovatelky Biancy Bellové, které je možné použít i na tvorbu Pavly Dundálkové: „Pro mě je umění náročná milenka. Chce po tvůrci, aby ji pronásledoval a dobýval a snažil se v záblescích jejího závoje zachytit vznešené pojmy jako Krása, Pravda či Dobro. Věci, které povznášejí, utěšují a dokážou pohnout k slzám či způsobit husí kůži.“

kurátorka: Pavlína Morganová