Pavel Skrott: Kreslení černou / Klidná hladina
Srdečně Vás zveme na výstavu Pavla Skrotta s názvem Kreslení černou / Klidná hladina. Kurátorkou výstavy je Soňa Filipová. Vernisáž je v úterý 19. 2. 2019 v 19:00 a výstava je poté k vidění až do 11. 3. 2019.
Název výstavy reprezentuje dva krajní body pomyslné osy aktuálního cyklu Pavla Skrotta. Na začátku stála jasně definovaná technika, černý fix a papír (kreslení černou), na konci překvapivý a původně nezamýšlený efekt vodní hladiny.
Kresby vznikaly v českokrumlovském ateliéru Egon Schiele Art Centra s výhledem na Vltavu. Snad i proto získaly přirozeně a bez prvotního záměru efekt mírně rozčeřené vodní hladiny, která se infiltrovala do techniky i výsledného díla. Původní autorský záměr „dělat tlustým černým fixem dlouhé rovné čáry“ se brzy přetavil do rozvlněných, téměř monochromatických struktur. Jejich obsahem není a nikdy neměl být obraz poklidné hladiny. Staly se spíš pomalu plynoucím deníkovým záznamem času, místa a myšlenek jejich autora a jeho tvůrčí přítomnosti. Jsou cítit vůní vykouřených cigaret, zní hudbou, kterou při práci poslouchal, a hrají světelnou hru komíhajících se světel z lamp na protějším břehu, která se večer co večer rozehrávala na stropě dočasně obývaného ateliéru.
Klidné hladiny vznikaly soustředěným a vědomým vrstvením černých čar na papír, přičemž proměnlivé intenzity černé autor dosahoval použitím různě vypsaných i nových fixů. Jejich stopy dále rozmýval s cílem získat skrytou duhovou barevnost černé. Takto vzniklé kresby působí na reprodukcích fotograficky, v přímém kontaktu však prozrazují intenzivní přítomnost autora a fyzičnost jeho tvorby, jeho neustálé přistupování a odstupování od obrazu mající za následek jejich vlnící se strukturu (Klidná hladina I, III, IV).
Fyzičnost autorových kreseb ještě zesílila v druhé části cyklu (Klidná hladina V – X) v rolážích, kdy doslova rozpitval původní obrazy na tenké očíslované proužky, které pak střídavě lepil podle předem určeného vzorce. Pokládáním různě se vlnících čar hustě k sobě nebo s většími mezerami mezi nimi postupně vytvořil nový obraz. Na rozdíl od otce roláže Jiřího Koláře ho přitom vůbec nezajímala významová rovina dvou různých prolínajících se obrazů, nýbrž vizualita téměř identických prolínajících se obrazů a zejména místa, kde se jejich rozdílné struktury potkávají nebo rozpojují. V krumlovském cyklu Pavel Skrott vlastně poprvé propojil všechny technické postupy z posledních sedmi let, dosud používané odděleně.
Ucelenou sérii Klidných hladin překvapivě doplňují práce Levitující embrya a Lekníny, které vznikly jako vedlejší produkt Klidných hladin. Autor je označuje za „odvrácenou stranu černých kreseb,“ protože po nanesení vody na černě pokreslenou stranu se papíry začaly vlnit a na rubu zrcadlově propíjet duhové skvrny. I tyto náhodné „kresby“ pak zrolážoval, čímž vznikl křehký obraz Lekníny, který zcela zapadá do autorovy koncepce minimalismu a navíc vnáší do jeho abstrakce náznak reality, do vědomé kresby prvek náhody, do monochromatické palety jemnou barevnost.
text: Soňa Filipová
