Pavel Příkaský – Dvojité dno

V aktuálních zátiších Pavla Příkaského a pohyblivy´ch obrazech vznikly´ch ve spolupráci s Miroslavou Večeřovou, pozorujeme předměty v podobě iluzionisticky´ch rekvizit nebo schémat odkazujících ke konkrétnímu triku. Mezi těmito rituálními předměty dominují ruce jako nástroj uchopování a také další, zdánlivě všednější motivy. Důležitou látku, ke které se Příkasky´ vrací často, představuje bílá košile s límečkem nápadně připomínající liturgické roucho. V obrazech se všechny předměty jeví jako zaříkavací formule a nezbytné rituální prostředky k praxi, kde se proměňují věci přirozené a nadpřirozené. Předměty jsou zobrazeny jako fragmenty stop odkazující k nepřítomnému celku, k události, jež minula nebo snad dokonce k osobě, na kterou se dlouho a trpělivě čeká.
Pavel Příkasky´ dokáže udělat v podstatě s minimem malířsky´ch prostředků obraz hluboké symbolické povahy, kde je podstatná kvalita jakési dvojakosti. Ta poslední dobou vy´razně prostupuje většinou obrazů tohoto autora a jeho malířsky´m myšlením. Na jednu stranu se Příkasky´ spoléhá na střízlivě přiznané malířské stopy a maximální kompoziční přehlednost obrazu. Na druhou stranu na svy´ch plátnech zobrazuje předměty či vy´jevy, které ve vztazích reprezentují iracionální ozvěnu hlubší symbolické sféry. Princip dvojakosti Příkasky´ vkládá mezi jednoduše označené téma obrazu, respektive srozumitelnost motivu a jeho následné zamlžení. Obrazy koncipuje jako rozostřené a neúplné pohledy se sníženy´m stupněm kontrastu, často na hranici optické viditelnosti. Typicky´ je pro tohoto malíře řemeslny´ důmysl a postup, jak lze až na samu hranici líbeznosti zhodnotit světelně plastické možnosti tenké a téměř monochromní malby na bílém plátně. Symbolika jeho stylu malby poukazuje na dvojí, stínovou existenci věcí v jemném, freskovitě barevném spektru. Popředí sply´vá s pozadím, předměty se v jakémsi přerušovaném pohybu objevují nebo mizí.

Host: Miroslava Večeřová
Kurátor: Michal Pěchouček