Pavel Hečko: ATOPOLEJELOPOTA

Pavel Hečko se už během studií na FAMU na přelomu 70. a 80. let rozcházel s dobově převažujícími přístupy. Do české fotografie vnášel konceptuální principy, práci s fotografickým archivem i prvky potměšilého znejisťování a ironie. V podstatné linii své tvorby ? zdvojovaných portrétech a zátiších něco nehraje, anebo se snad opakuje refrénem. První obraz je akcentován druhým, který je stranově převrácený, ale nikoli reverzibilní nebo reflexivní vůči svému protějšku. Došlo k dvojímu převrácení. Jednou v reálném čase před kamerou, kdy portrétovaná osoba zrcadlově zopakuje svůj předchozí postoj a podruhé mechanicky při vyvolání nebo tisku obrazu, kdy je převrácen zpět. Obrátíme-li věc dvakrát o 180?, dostaneme se opět k její výchozí poloze. U Hečkových fotografií nikoli. Jako by se v nich něco zadrhlo, došlo k systémové chybě a zůstaly napůl cesty. Dostavuje se zneklidňující pocit, že nalézt dokonalé řešení je navždy pokusem o nemožné. A přesto, až obsesivní touha po absolutní formulaci a absolutním pochopení stavu věcí a dění, je jejich rozluštěním. Obranou proti absenci řádu.

Kurátoři: Eva Pospěchová – Tomáš Pospěch