Pavel Büchler – Pozdní sběr

Pavel Büchler nerad vysvětluje. V knize napsané v minulém roce s Karlem Halounem, O umění, zjednodušeně řečeno, vydané nakladatelstvím Rubato, říká, že to, jak svět práci umělce přijímá a jak jí rozumí:

“… je alespoň zčásti dáno nebo omezeno repertoárem vypůjčených konceptů a jazyka z filozofie, teorie, kulturních věd atd., prostě tím, jak o ní mluvíme a píšeme. Problém není v tom, že si vypůjčujeme jazyk, se kterým zřídka dovedeme zacházet, ani v tom, že si jej vypůjčujeme z módních akademických diskurzů, které často samy nejsou ničím víc než kolekcemi výpůjček, ale v tom, že nemáme vlastní hlas a přitom chceme – nebo se cítíme povinováni – mluvit jen a jenom o sobě. Výsledkem je, že zníme jako roboti. (…) Vinu na tom nese obecně přijatá obsese ‘kulturního světa’ – zejména jeho profesionální domény – filtrovat nepředvídatelnost estetického zážitku slovy a tak nás o něj předem připravit. Podléháme tomu všichni. Typická návštěva galerie (zastav mě, čtenáři, jestli to sám znáš) vypadá dnes tak, že si nejprve u dveří vyzvedneme informační leták, mrkneme na něj, než začneme fotografovat jednotlivé exponáty, namlouvajíce si snad, že si pak srovnáme naše dojmy s poznatky načerpanými z ‘povinné četby’ v klidu doma, a vypadneme. Vím, že je to trochu karikatura, ale divák, který se opravdu nezaujatě dívá a nezávisle myslí, začíná dnes být pod tlakem vysvětlování skoro stejně ohrožený druh jako umělec, který se odváží mlčky spoléhat na to, že jeho práce mluví sama za sebe.”

Výstavní program Jiri Svestka Gallery je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a Magistrátu hlavního města Prahy.