Paul Panhuysen – Kde bydlí Apollón

Pátou výstava ze série o předních evropských umělcích a umělkyních, kteří rozšířili pojetí a hranice oboru zvukového umění představí práce Paula Panhuysena (1934–2015). Výstava Kde Bydlí Apollón nabízí malou ukázku z mnohostranného a rozsáhlého díla mezioborového umělce a kurátora, který bývá uváděn v jedné řadě s výraznými osobnostmi dějin intermediálního umění druhé poloviny 20. století.

V Galerii Cella představíme zvukovou instalaci s názvem ‘La vie est une guitar sur la quelle vous nʼaimez jouer que même air éternellementʼ. Francis Picabia. (Život je jako kytara, na kterou hrajeme pořád stejnou melodii), která měla svoji premiéru na výstavě při symposiu Průsvitný posel v Plasích v roce 1994. Sestává z dvanácti kovových kotoučů rozmístěných na podlaze do konstelace tzv. „magického čtverce“, podle barokního matematika a básníka Claude Gaspara Bacheta de Méziriac. Pod každým kotoučem je umístěn zesilovač a reproduktor, které jsou propojeny do relé se zvukovými čipy, neustále kombinujícími 12 identických krátkých melodií. Matematickou kombinatoriku „magických čtverců“ použil Panhyusen také v sérii velkých barevných tisků „Dvě rodiny 64 čtverců“, odkazujících na postupy používané Johnem Cagem v grafických hudebních partiturách. Logické a magické je součást jednoho konceptu reality a tvorby. Součástí instalace jsou fotografie a ukázky z vydavatelské činnosti Het Apollohuis (Apollónova domu).

Paul Panhuysen (1934–2015) byl nizozemský skladatel, vizuální a zvukový umělec a kurátor. Je iniciátor a zakladatel mezinárodního uměleckého centra Het Apollohuis v Eindohovenu (1980–2001). Bývalá továrna na tabák, kde s ženou Hélène pracovali a žili, spojovala funkce galerie, studia, umělecké rezidence i organizační infrastruktury pro tvorbu a prezentaci zvukových instalací, soch, koncertů volné improvizace a experimentální a elektronické hudby. Panhuysen studoval výtvarné umění na Jan van Eyck Academy v Maastrichtu a sociologii na Utrechtské univerzitě a po pokusech s abstraktním expresionismem (kolem roku 1964) a minimalismem (do roku 1966) se pod vlivem hnutí Fluxus začal věnovat hudbě, zvukovému umění, performanci a instalacím. Jeho společenská angažovanost a víra v poslání experimentálního umění jako katalyzátoru společenské proměny se rozvíjela už od 60. let minulého století: v roce 1967 založil „Svobodnou komunitu globálního města míru a radosti“, o rok později nadnárodní soubor pro improvizovanou hudbu „Maciunas Ensemble“, od 80 let řídil Het Apollohuis. Ve zvukových instalacích často kombinoval dlouhé napnuté struny od piána, které byly mechanicky, nebo elektronicky rozeznívány, s předměty denní potřeby. Vystavoval, vystupoval a připravil řadu výstav a festivalů na různých místech v Evropě, USA a Asii. Pod značkou Het Apollohuis vydal řadu zvukových nosičů a katalogů.

kurátoři: Miloš Vojtěchovský, Jakub Frank

místo konání: Galerie Cella