Výstavní projekt s názvem PAMěť – PřELUD – PřEDSTAVA představí tvorbu výrazných slovenských umělců mladší a střední generace, jejichž tvorbu spojuje zájem o některé základní fenomény lidského nitra a možnosti autentické výpovědi o světě, tak  jak se strukturuje, zvýznamňuje a přežívá ve vědomí  člověka. Koncepce výstavy je založena na tematickém a sémiotickém prolínání a souvislostech mezi různě nahlíženými a výtvarně artikulovanými fenomény, jež se dotýkají opozit jako vědomé – nevědomé – podvědomé, vzpomínka – anticipace, sen – představa – skutečnost, možnost – nemožnost výpovědi o  skutečnostech vědomí apod.. 

    Umělci ve svých dílech se zabývají různými tématy, od intimních a autobiografických (Činčalová, Rázusová Nociarová) až po společenskokritické a globální náměty (Čorejová, Hudec). Společným jmenovatelem je snaha o vizualizaci nebo evokaci smyslu, jehož povaha není uchopitelná přímo, ale pouze prostřednictvím odkazů, směřujících od konkrétního a poznatelného k abstraktnímu a těžko pojmenovatelnému. Specifickou symbolikou, výrazovostí, barevností, zvolenou technikou a vůbec autorským vkladem se vystavujícím daří zprostředkovat i obsahy, jež odkazují k obecnějším problémům, ale jsou prožívané subjektivně v zakořenění do těžko přístupných a vysvětlitelných sfér lidského nitra. Reflektují kromě viditelně poznatelných odkazů k různým předmětným faktům i další fenomény: prchavou a fragmentární povahu paměti či vlastní intimní (Činčalová) nebo snovou zkušenost (Rázusová Nociarová); přeludovou a jinak pociťovanou povahu některých prvků současné vizuální kultury nebo reality vůbec (Miror Noir); společenské fenomény prožívané až existenciálně „na vlastní kůži“ (Čorejová, Šebianová);  ekologické problémy jako lyricky zainteresované, i s vědomím jejich důsledků pro budoucnost (Hudec), svět představ a imanentních dějů, existujících jako neviditelné a neuchopitelné podvědomí, odvozené  z reality (Mésároš, Oroszová), anebo symbolické a psychologizující sondy do charakterů lidí (Adamíková).