Oxymóron: Bram (Joost Verhey) a Man Looks at Woman, Woman Looks at Man (Nathalie Alonso Casale and Pavel Semčenko)

Zpracovávání archivu ze sympozií v cisterciáckém kláštěře Plasy (1992-1999) přináší dvě české premiéry filmů, které v Plasech během sympozií vznikaly. 

Večer zahájí ultraaleatorická infrazvuková performance souboru The Legendary Forever Night Frog Unit.

Bram

1993, 68', 16mm

Scénář, režie, produkce: Joost Verhey

Kamera: Maarten Kramer

Produkce: MM Filmprodukties, Amsterdam

Nizozemskou sochařku a výtvarnou umělkyni Bram Cox (1934 – 1998) v roce 1987 připravila cukrovka o zrak. Bram se přeorientovala na jiný typ smyslového vnímání a stala se zvukovou umělkyní. Režisér, producent, antropolog a zvukař Joost Verhey natočil v roce 1992 o Bram Cox dokumentární film, jehož větší část se odehrává během prvního symposia Hermit v bývalém cisterciáckém klášteře Plasy. Společně s filmovým týmem zde „Brammetje“ a její invalidní partner Tije strávili během léta dva týdny. Režisér původně chtěl natočit dokument o snech, které sní lidé, kteří ztratili v dospělosti zrak. Černobílý dokument vedle živého a nesentimentálního portrétu nevidomé umělkyně nabízí bizarní atmosféru začátku devadesátých let a prostředí omšelého barokního kláštera, kde v improvizovaných podmínkách bádá a experimentuje skupinka umělců, kteří do Plasů přijeli na pozvání Nadace Hermit z nejrůznějších koutů Evropy. Nahrávky, které Bram sesbírala v klášteře a v okolí, byly představeny na improvizovaném koncertu v závěru symposia.

Joost Verhey je režisérem a/nebo producentem řady dokumentárních filmů, patrně nejznámějším je dokument The Forgotten Space Allana Sekuly a Noela Burche, produkovaný společností Doc.Eye Film Joosta Verheye a Franka van Reemsta.

Man looks at Woman, Woman looks at Man

1999, 18', 35mm, čb a barva

Režie, scénář, hrají, střih: Nathalie Alonso Casale a Pavel Semčenko

Produkce: Titanic Production

na motivy příběhu z knihy Chazarský slovník Milorada Paviče

Režisérka, producentka, spisovatelka a herečka španělsko-francouzského původu Nathalie Alonso Casale (1970) společně s režisérem, spoluzakladatelem petrohradského divadla Akhe, filmařem, výtvarným umělcem a hercem Pavlem Semčenkem(1967) natočili krátký film „Muž hledí na ženu, žena hledí na muže“(1999) – volná adaptace povídky srbského spisovatele Milodara Paviče je sled magicko-realistických scén a snových obrazů. První část filmu Semčenko a Casale zachytili na černobílý 16mm film během rezidence v Centru pro Metamedia v klášteře Plasy. Dotáčky pak na barevný 35mm v Rotterdamu. Dílo mělo premiéru na Rotterdamském festivalu v roce 2000.

Autoři „Inženýrského divadla Akhe“ začátkem 90 let na 8mm točili sérii pozoruhodných experimentálních performativních filmů, zachycujících prostředí anarchistické komunity umělců sqattu Puškynskaja 10.

Alonso Casale se sobourem Akhe spolupracovala jako manažerka a společně natočili v roce 1997 ve Španělsku také experimentální krátký film „Siesta la Tetera y la Rosa!. V roce 1992 byl na Nederlands Film Festival film Alonso Casale Memorias Sin Battalas y Otros Muertos oceněný jako nejlepší krátký dokument.