Ouroboros

Boris Sirka (1981, Snina) absolvoval studium na Fakulte umení Technickej univerzity v Košicích v ateliérech profesorech Rudolfa Sikory a Zbyňka Prokopa. Pro jeho tvorbu je typická práce s klasickou malbou, přičemž aktuálně je u něho možné sledovat aj multimediálně přesahy ve formě videí, animacích a sítě-specific instalací. Zaměřuje se na tajemné motivy s děsivou atmosférou, většinou podpořenou figurálními výjevy. Přítomné jsou pocity napětí, nejistoty, které vycházejí ze zdánlivě klidných kompozicí. Naopak na druhé straně často pracuje právě s expresívními pákami a scénami, vrcholícími v (horlivých či sexuálních) extázích. Inspiruje se temnou historií, hororovými prvky, záhadami, specifickou ikonografii a je fascinovaný tématem (života po) smrti, který s oblibou mystifikuje. V roku 2003 se stal finalistou Ceny Oskára Čepana. V současnosti žije a pracuje v
Bratislavě.
Název výstavy – Ouroboros – primo koresponduje s tvorbou autora. Odkazuje na řecky motiv hada, který požírá svůj vlastní ocas. Kulatý symbol, který reflektuje určitý cyklus, tvorbu z destrukce a vznik života ze smrti, je úzko spjatý se Sirkovými díly. Ty většinou vznikají v jasně daných celkách, ke kterým se po ukončení série nezvykne vracet. Výsledkem toho jsou uzavřené cykly, které se liší hlavně formální stránkou, no i přes to je možné sledovat znaky, s kterými kontinuálně pracuje. Podobné jako v případě symbolu Ouroboros, je pro autora důležité ukončení jedné série, která podněcuje vznik nové. Na samostatné výstave Borise Sirky je představený výběr z jeho aktuální tvorby posledních dvou let, přičemž se prezentuje různorodými mediálními přístupy. Z jeho „klasické“ tvorby nejvíc vybočuje právě sítě-specific instalace Some time ago (2012), v které přechází z běžného typu závěsného obrazu do prostoru. Prostorová instalace (ppprvé realizovaná na Manifeste 9 v roce 2012) sestává z černé drapérie zahalující nalezené předměty (v tomto případě dřevěné hranoly), které tvořili zapomenutou a už téměř nepovšimnut součást galerijní prostor a jeho nejbližšího okolí. Použitím nevyužitých předmětů Sirka konstruuje harmonické kompozice, díky čemuž tyto fragmenty získávají znovuobjevenou funkci a jsou uvedeny do své nové existence, která je limitována trváním výstavy. Autor přiznává konstrukce svých instalací, čímž zdůrazňuje význam (kdysi zbytečných) předmětů. Obdobně klade do popředí zájmu i drapérie, která je ze základního materiálu – podšívky. Instalace nabízí mnoho interpretací, ale nelze jí upřít ani estetické kvality, které stimulují naši vlastní
imaginaci. Motiv drapérie je typický pro jeho aktuální tvorbu, která je poznamenaná konceptuálními tendencemi. Již zrealizované prostorové instalace si totiž fotí a následně znovu reprodukuje do formy akrylových maleb. Tímto gestem vytváří pomyslný cyklus, ve kterém se zabývá posunem od obrazu k instalaci a mechanickou reprodukcí se vrací zpět k akrylové malbě (obraz Some time ago, 2012). Zároveň se po velmi dlouhém období odvrací od figurálních výjevů, které byly tak typické pro jeho starší díla. Draperii, jak motiv patosu či estetické odlišnosti, přenáší do nejnovější série menších a středně velkých akrylových maleb s názvem Shibido (2012). Shibida jsou (ne)živé postavy, které staví do bezpředmětných prostor a těžko dešifrovatelných situací. Je z nich cítit určitou nejistotu, kterou způsobuje nemožnost odečítání témata a aktivity, ať působení vyobrazených živočichů ve sterilních lokacích. Důležitým momentem se stává i samotná formální stránka těchto obrazů, v nichž se vrací ke klasické malířské technice a zběžně opouští kresebnou stylizaci. Malířská část výstavy je doplněna o cyklus inkoustových kreseb na papíře. Boris Sirka zobrazuje neidentifikovatelné stvoření a imaginární scény, plné magických rituálů a mučedníků (Toy, 2010, Magic, 2010) a proplétá je erotickými výjevy s hororovou až satirický tématikou (např. Magic, 2010, Boob, 2010, Lick, 2010). V obdobných ideových intencích pracoval i na drobných hliněných plastikách ze série Mýtus (2010). Jednu z podobných figur přetvořil do video animace Second Minute Hour Day Week Month Year Century Millennium (2010, 1.30 min, loop). Zachycuje pohyb postavy ve směru hodinových ručiček a za doprovodu zvuku hodin. Sirka zdůrazňuje přirozený koloběh života, který je citelnou součástí celého výstavního projektu Ouroboros.

Michal Stolárik