Otis Laubert – Systém i hra

Otis Laubert je jedním z nejoriginálnějších slovenských umělců současnosti. Základem jeho práce je sbírání všeho, co může pro své koláže, asambláže, objekty či instalace použít. Postupně dospěl k mnoha okruhům, v nichž se projevil smysl pro krásu všednosti, pro vytvoření nové skutečnosti z nasbíraných fragmentů, dokládajících charakter místa i času. K nejzákladnějším patří Sbírky, které se rozvíjejí již od šedesátých let a řadí se do podskupin podle druhu užitých prvků. Jiný soubor představují Interpretace, v nichž umělec vychází například z reklamních fotografií nebo reprodukcí obrazů, které dotváří dalšími „sbírkovými“ předměty. Křehký půvab mají koláže ze souboru Pikasovo modré a růžové období, ve kterém se projevuje Laubertův cit pro rytmus prvků, pro jejich nezvyklé propojení a pro „básnické“ vyjádření.

Důležitou řadu tvoří koláže či asambláže s užitím textilu s jednoduchým opakujícím se vzorem, který Laubert využil jako strukturu pro umístění trojrozměrných prvků. Vznikl tak rozsáhlý soubor nazvaný Komentáře ke komerčnímu textilu, který však má opět několik podskupin. Vzory koberců pak dotvořil buď bižuterií nebo dalšími předměty, jimiž zvýraznil původní vzor. Metodu interpretace využil i v sérii Fotografií. Na portrétech zakrýval tváře nebo jejich části různými dřevěnými nebo umělohmotnými prvky, takže snímky získaly úplně odlišný význam. Samostatnou kategorii pak tvoří prostorové instalace, jejichž idea byla mnohdy daleko starší než realizace.

Galerie U Bílého jednorožce je svým členitým prostorem pro umělcovu tvorbu takřka ideální. Mohou se tu totiž do jisté míry oddělit a zároveň i provázat jednotlivé okruhy jeho různorodé práce.