Osobní apokalypsa

V Galerii Montmartre vystavuje Igor Korpaczewski obrazy z posledních dvaceti let. Vystavená díla se vztahují k tématu “osobní apokalypsy” ve smyslu bodu zvratu, který vytrhne člověka z každodennosti, určitým způsobem ho paralyzuje a uvrhne do jiného časoprostoru.

Všemi jeho plátny se prolínají siluety jednotlivých osamocených postav. Jednoduché motivy figur, které jsou uzavřeny ve vlastním světě a prostoru. I když se může jednat o zobrazení nějaké konkrétní bytosti, nejsou „realistické“ portréty jeho cílem. Z obrazů hledí postavy, žijící ve svém univerzu, uhranuté vlastním trápením na niti života. Svými příběhy, které se za obrazy skrývají, nastavují divákovi zrcadlo. Jejich obecné typy a nevyřčené role mu umožňují sebereflexi ve vztahu „já-ty“ bez jakéhokoli symbolického pozadí.

Co se týče formy, pohybuje se autor mezi dvěma krajními póly, a to mezi silnou modelační iluzí a prvky abstrahování, jež vedou k plošnému výrazu. Přes napětí různých skvrn, barev a rytmů vytvářejí dohromady harmonický celek. Pomocí malých detailů například ve tváři postav nás Korpaczewski nechává nahlédnout do jejich (či našeho?) nitra.

Figury nám tak skrze svůj vlastní zápas a boj o přežití nastavují zrcadlo, které umožňuje sebereflexi. Možnost odhalit úniky do našich smyšlených světů. Možnost podívat se realitě do očí.

Jedním z hesel, která Igora Korpaczewského jeho tvorbou provázejí, jsou slova Václava Boštíka: „Obrazy jsou jen jakési stopy podél cest, kterými jsme prošli. Jsou to znamení o práci na nás samých. Jsou to otázky, nebo odpovědi na otázky, které jsme si kladli.“

Marianna Placáková