Ondřej Roubík – EXTROSPEKCE

Pozorování člověka a jeho chování v přirozeném, nebo uměle navozeném prostředí, nebo-li  extrospekce (opak introspekce), je poměrně běžná metoda z oboru psychologie, jejímž výsledkem má být objektivní a důkladný popis pozorovaného. Podle stanovených kritérií musí být proces této metody cílevědomý a pozorovatel musí zaznamenávat pouze fakta, nikoliv domněnky. 

Ondřej Roubík ve svém aktuálním cyklu kreseb prohlubuje tímto procesem, převedným do výtvarného kontextu, realistický rys portrétního žánru, kterému se věnuje již delší dobu. V kresbách větších i středních formátů stupňuje ohledávání skutečnosti a příběhů konkrétních osob, zvláště jejich psychologických rovin. Pozoruje vše z bezprostřední blízkosti, zasahuje do inscenací prostoru, ve kterém chce jednotlivce zobrazit , ale vše s příznačnou empatií. Činí tak mnohem výrazněji než dosud, protože zobrazuje postavy v ještě více intimnějších pozicích a v mnohem více realističtějším prostředí. Na rozdíl od způsobu jeho maleb, kde se realita zobrazovala skrze více magičtější, surreálnější nebo literárnější optiku, jde nyní autor cestou věcnějšího a zároveň systematičtějšího pozorování.

Ondřej Roubík (1988), AVU Praha a The Prince’s Drawing School, Londýn. Jeho nový cyklus portrétů (provedený pouze technikou přírodním uhlem) vznikl zároveň také jako nová, ale přímá návaznost na studium klasické kresby v Londýně, kde absolvoval roční stipendijní pobyt.