Ondřej Maleček – Jako sopka v ledové krajině

Výstava Jako sopka v ledové krajině představuje nové práce Ondřeje Malečka z několika posledních let. Autor je ze svého nejvnitřnějšího založení především bravurní malíř spontánního a výrazného gesta. Hypersenzitivní vnímání zakrývá chladem rezervovaného odstupu, ironií a humorem, ale v pozadí je stále přítomné žhnoucí vědomí tvůrce, jehož metaforou je pocit „jako sopka v ledové krajině“.

Dílo Ondřeje Malečka analyzuje historii umění skrz naskrz, stále znovu se na ni táže a znovu ji vynalézá v klasických disciplínách krajiny, portrétu a zátiší. Vytváří někdy hravé, jindy závažné aluze (náznakové citace) na témata baroka, romantismu, symbolismu či expresionismu. Jeho obrazy jsou mentální obrazy všech děl, které jeho oči, kdy viděly a uložily v paměti. Z obrazů, které proplétá horizonty minulého času, vytváří prostor, který je mu vlastní. Nastoluje nové symbolické konstelace, kde se setkává “kdysi” s “nyní” i moderní pozůstatky magie, démonična a mýtu.

Umělec si pohrává s pojmy vanitas nebo memento mori, poukazujících na pomíjivost a marnost života a lidského úsilí. Usmívající se lebku střídají jablíčka, která už tiše prostupuje plíseň. Brambory ironicky proměňuje zlatavé pozadí v drahocennost. Samostatným tématem jsou hlavy-autoportréty. Metapsychologie tu ukazuje všechny podoby psychického rozpoložení lidského obličeje. Je to hra, krutá i veselá, introspektivní a terapeutická, ale především fascinující poloha spontánní malby. Nově se v tvorbě Ondřeje Malečka objevuje erotické téma artikulované jako nejzákladnější věci života člověka, přesto i tady je přítomen ironizující a hravý aspekt.

Výstavu doprovázejí zápůjčky několika děl významných umělců ze státních nebo soukromých sbírek jako je Jan Zrzavý, Pavel Nešleha, Josef Váchal nebo Alén Diviš. Neredukují autorovo dílo na jednoduché následnosti „vzorů“ nebo „vlivů”, ale rozvíjí ho propojením a asociacemi.

kurátorka: Radoslava Schmelzová