Olja Triaška Stefanović je fotografka původem z Jugoslávie žijící na Slovensku. Ve svém nejnovějším uměleckém projektu nazvaném Yutopislavia se zaměřuje na svůj vztah k minulosti Jugoslávie a zkoumá historickou paměť své generace. Triaška navštěvuje a fotograficky dokumentuje různá místa bývalé Jugoslávie. Na výstavě připravené pro galerii Artwall představuje fotografie z depozitáře muzea Antuna Augustinčiće, který byl Titovým dvorním sochařem.

  

Fotografie ozvláštněné efektem připomínajícím umělé laboratorní osvětlení ukazují nečekané sestavy a fragmenty soch. Objevují se na nich vojáci, ruka se zbraní, torzo koně, nahá ženská postava a slavná socha maršála Tita. Styl soch odpovídá monumentálnímu realistickému sochařství své doby; Augustinčić tvořil od 30. do 50. let 20. století. Niky ve zdi, v níž se nachází galerie Artwall, vznikly v 50. letech 20. století a dobově odpovídají tématu výstavy. Sochy určené pro veřejný prostor se tak dostávají z interiéru skladu do exteriéru a znovu získávají svůj monumentální rozměr.

  

Augustinčić, který znal Tita z partyzánského hnutí, se po vzniku Jugoslávie stal oficiálním umělcem, jehož úkolem bylo zhmotnit politické ideály v sochařských dílech. Pro sídlo OSN v New Yorku například vytvořil mírový památník v podobě jezdkyně s olivovou ratolestí. Utopie Jugoslávie, která byla založena na myšlenkách šíření míru, solidarity a soužití národů, skončila neslavně. Byl to nenaplněný idealistický politický experiment.

  

Olja Triaška Stefanović symbolicky zobrazuje tehdejší ideály odložené ve skladu. Vztah současníků i samotné autorky k tomuto historickému období je ambivalentní. Je založen spíše na otázkách než na jasných odpovědích. Yutopislavia je země, která nikdy neexistovala, ale možná mohla existovat v jiné době a s jinými lidmi. Autorka k sérii říká: „Yutopislavia vypráví hluboce vizuální a osobní příběh o mém kulturním dědictví a výchově během studené války, situované mezi Východ a Západ v rámci Hnutí nezúčastněných zemí v bývalé Jugoslávii. Kladu si otázku, jaké aspekty historie Jugoslávie byly zapomenuty nebo přehlédnuty a jak se jednotlivci mé generace identifikují s odkazem Hnutí nezúčastněných zemí.“

  

Relikty sochařské a ideologické minulosti v galerii Artwall také vyvolávají otázky o povaze současnosti. S opuštěním velkých narativů v minulých desetiletích odešly z politické reality často i ideály. Olja Triaška Stefanović komentuje odkaz své výstavy a poučení z minulosti: „Nyní, třicet let po pádu Berlínské zdi, čelíme novým globálním krizím a hrozbě nové (horké) studené války. Je třeba diskutovat o významu demokracie, o hrozbách, které představují války, jaderné zbraně a nebezpečí, která mohou lidstvu přinést diktatury a autokratické politické režimy.“