Olga Karlíková – Mám trvalý pocit smutku

Olga Karlíková byla výjimečnou osobností českého výtvarného umění. Byla nejen malířkou a oceňovanou textilní designérkou, ale též naslouchající pozorovatelkou života. Její vizuální záznamy ptačího zpěvu, dodnes fascinují vytříbenou kresebnou kvalitou, ale i svou konceptuální povahou. Od konce 70. let 20. století žila v ústraní v těsném sepětí s přírodou. Už tehdy hluboce prožívala devastaci planety a zajímala se o ekologická témata.

Když se v roce 1995 Marcela Pánková Karlíkové v rozhovoru pro sborník Zakázané umění zeptala: „Můžeš mi na závěr říct, jak se cítíš teď, téměř šest let po listopadových událostech?“ Přišla od této stárnoucí a po roce 1989 znovu objevované umělkyně nečekaná odpověď: „Mám trvalý stav smutku nad devastací přírody a planety…“ V dnešní době se Karlíkové environmentální žal stává široce přítomnou emocí, stejně aktuální je i její tvorba, široce rozkročená od konceptuálních kresebných záznamů, přes textilní návrhy až po krajinomalbu.