non stop dance – veronika ruppert

Veronika Ruppert chtěla do vestibulu nádraží vnést tanec. Nekonečné řetězce vzájemných fyzických a významových interakcí, které mohou uvést do pohybu kolemjdoucí lidé. Vlastním směrem a rychlostí, v libovolném pořadí, popořadě nebo zároveň. Lidé roztáčí choreografie vzájemných vztahů, souhry, odporu, manipulace a podpory. Výlučné soustředění na pohyb nohou v této instalaci odráží jednak nejčastější zvukový vjem ve vestibulu nádraží, jednak odkazuje k mojí dlouhodobé inspiraci. Odmala se doma mluvilo o pratetě Milče Mayerové jako o ženě s nejkrásnějšíma nohama v Praze. Elegantní tanečnice s aurou hvězdy prvorepublikové avantgardy na mě shlížela ze starých fotek a obrazů a já před jejím pohledem uhýbala k jejím nohám. Sledovala jsem jednotlivá zjevení téhle pohyblivé funkční krásy. Nejvíce jí bylo v malbách a kresbách od Boettingera a v Abecedě. Ve fotografiích, na kterých Milča zarámovaná Teigeho typografií tančí písmena abecedy k Nezvalovým básním.”

Tak si přijďte zatančit. Jste srdečně zváni.

http://projektplus.name/