Nekonečné vajíčko

Výstava nesoucí název Nekonečné vajíčko se zabývá různými formami tvoření či oddělováním těl a identit. Vystavená díla si pohrávají s tekutostí hranice mezi přirozeně zplozeným a uměle zhotoveným a ukazují těla a identity jako teritoriální stavební materiál. Představí díla Ericy Curci, Pedra Neves Marquese, Johany Pošové a dvou laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého: Marie Tučkové a Lukáše Hofmanna.

Nekonečné vajíčko zkoumá – a oslavuje! – potenciál našich těl (a tedy i identit) se měnit, přeměňovat a znovuobjevovat. Vystavené práce pěti umělkyň a umělců mapují naznačený terén, pojímaný jako území experimentu, ale i manipulace. Zabývají se tělesným materiálem – šupinami kůže, kusy masa, buněčnými tkáněmi, ale i nejrůznějšími sociálními konstrukty, které z těchto organických složek vytvářejí skutečné, vnímající bytosti. Výstava představuje poměrně pestrou škálu různých médií, od fotografie přes videoart až po audio instalaci.

Návštevníci výstavy mohou očekávat různé pohledy na těla skrze emotivní intimní prožitek, či prožitek poetický nebo naopak intenzivní až fyzický. Chybět nebudou ani díla pracující s humorem a nadsázkou. Marie Tučková zpracovává motiv oslavy ženského těla. Spojením hudby a poezie nás zve, abychom se pohodlně usadili v intimním prostoru určeném pro setkávání, poslech, čtení.

Umělecká praxe Ericy Curci se soustředí na povrch těla: kůži. Koncepčně její práce vychází z analýzy a následné reinterpretace ekdýzy – svlékání (biologického procesu ztráty a reformace staré kožní tkáně některých organismů). Experimentováním s bio materiály prostřednictvím bakteriálních kultur a bioaktivních látek rostlinného původu je Erica Curci schopna vytvářet tkáně, které se nápadně podobají vrstvě kůže.

Podobně i video Lukáše Hofmanna, zkoumá kůži jako primární platformu, jejímž prostřednictvím těla interagují a setkávají se navzájem, a odhaluje proces, při kterém se pokožka přeměňuje v useň. „Jde o polodokumentarní a polopoetickou video esej, která se snaží zodpovědět otázku, kde je hranice mezi jedincem a komoditou,“ uvádí autor díla.

Výchozím bodem fotografického cyklu Johany Pošové je tzv. dlouhé vejce: špalek vařeného vejce, bez skořápky, štíhlý a válcovitý. Tvar dlouhého vejce, koncipovaný pro masový trh v polovině 70. let, umožňuje rovnoměrné rozložení žloutku stejně jako krájení uniformních medailonů z vařených vajec. Johaniny vtipné fotografie využívají soubor symbolů tradičně spojovaných s vejci (plodnost, cykličnost, zrození) a staví je na hlavu. Co se stane, když je vejce uměle prodlouženo a přivedeno do podoby falického tvaru?

Krátký film Pedra Marques Nevese pojednává o dilematu, kterému čelí obhájce práv zvířat a zarytý vegan, je-li konfrontován s možností jíst buněčně vypěstované maso vyrobené v laboratoři. Vtipný a zároveň děsivý, film emocionálně vypráví o vytváření těl, ať už lidských či nelidských a o předsudcích týkajících se toho, co je považováno za přirozené a nepřirozené. Jedná se díl širší série nazvané Středověká těla, který odráží současné problémy týkající se queer reprodukce a těhotenství, obavy z umělosti v biotechnologiích a plynulosti mezi lidskými a nelidskými těly.