Někdy v sukni/Umění 90. let

Do roku 1989 se ženy v rámci českého výtvarného umění pohybovaly spíše v pozici solitérních osobností ve stínu svých mužských kolegů. V 90. letech se na české scéně v rychlém sledu prosadilo několik generací umělkyň, jejichž tvorba přinesla nová témata, novou vizuální stránku uměleckého díla, ale i do té doby nevídanou pozici žen v rámci uměleckého provozu. Výstava Někdy v sukni je pokusem retrospektivně ukázat posun v českém umění 90. let skrze jejich díla. Na výstavě se představuje 14 umělkyň: Veronika Bromová, Milena Dopitová, Lenka Klodová, Martina Klouzová-Niubó, Zdena Kolečková, Alena Kotzmannová, Markéta Othová, Míla Preslová, Elen Řádová, Štěpánka Šimlová, Kateřina Šedá, Michaela Thelenová, Markéta Vaňková, Kateřina Vincourová. Doprovází ji publikace dokumentující tvorbu vystavujících umělkyň od roku 1990 až do současnosti a zasazující ji do širších sociologických a především umělecko-historických souvislostí. Devadesátá léta jsou totiž obdobím, v němž je poprvé možné napsat dějiny českého výtvarného umění bez umělců.