Návrh na změnu partitury

Řada souborů Jolany Havelkové je spjata s rodným Kolínem a krajinou nacházející se kolem – její práce ale představují spíše esenci těchto míst, než popisný záznam.
Podnětem pro vznik projektu pozměněných partitur je osobní reflexe tvorby hudebního skladatele Františka Kmocha, jehož jméno je pro někoho téměř synonymum Kolína. Kmochovy písně a jejich aranžmá pro dechové orchestry vycházely v minulém století v mnoha edicích a ve stovkách notových sešitků. Jolana Havelková od roku 2005 tyto notové záznamy sbírá a skenuje a s takto získaným materiálem dále volně pracuje. Notové záznamy i jednotlivé hudební sekvence upravuje, vrství je, násobí, překrývá, odebírá, mění jejich vizuální podobu partitury, a tím i jejich možnou hudební interpretaci. Z původních Kmochových záznamů interpretací a apropriací lidových písní vznikají grafické partitury doposud nehraných a nově interpretovaných skladeb.
Společný charakter souboru dodává jejich základní struktura: notová osnova a tvar not. Snad nejblíže mají Jolaniny partitury k postupům užívaným v lettrismu, jen fascinace písmem je nahrazena notami, jejich tvary, rytmem, dynamikou. Někdy na povrch vystoupí jednotlivý grafém, jindy vzniká složitá, vrstvená struktura, vycházející z geometrického tvarosloví či dokonce z podoby počítačových kódů. Výslednou podobou je fotografie či fotogram (solitér nebo malá série), jindy autorka zůstává u digitálních tisků a vznikají větší cykly, ponechávající celý původní sešitek pohromadě v podobě autorské knížky ve velmi transponované podobě.
Takto nově vzniklé partitury se staly podkladem pro jejich přednes, pro další interpretaci, tentokrát ve zvukové podobě. Ideální partnerku našla Jolana Havelková v Lucii Vítkové, která se vedle hry na akordeon věnuje také kompozici a hudební improvizaci. Lucie některé transformované notové záznamy „nastudovala“ a přehrála v reálném prostředí několika míst Kolína. Vznikly jak terénní nahrávky s vlastními hudebními nástroji (akordeon a foukací harmonika) – někdy obohacené o zvuky a tóny akustických předmětů nalezených přímo na místě – tak i nahrávky s hudebními nástroji (klavír, varhany, tympány), které byly součástí nejrůznějších prostor. Některá místa umožnila ideální podmínky pro interpretaci partitury – například klášterní kostel Nejsvětější trojice, jinde je záznam hudební produkce doplňován a překrýván zvuky a ději z prostředí (jako je tomu u nahrávek z Kmochova ostrova).
Proces nahrávání trval pro obě autorky více než rok. Pro Jolanu Havelkovou v sobě navíc nesl moment putování po známých i objevovaných místech – ze všech cest, hledání souvislostí s Kmochovým životem a z nahrávání sestavila fotografický deník, jehož nepatrnou část je na výstavě možné zhlédnout.

Helena Musilová