Natalie Perkof – S hlavou v oblacích: Stanice Země
„Milý nový člověče, vítej ve hře Život, planeta Země.“ Těmito slovy nás v audiozáznamu provázejícím výstavu vítá líbezný hlas umělkyně, podbarvený jemnými tóny relaxační hudby. Natalie Perkof, vystupující v roli „technické, duševní a duchovní podpory života na planetě Zemi“, zde formou jakési řízené meditace vysvětluje pravidla hry, která má údajně sloužit pouze zábavním účelům. Od našeho reálného světa se přitom popisované herní univerzum příliš neliší. Všichni hráči a hráčky jsou vybavení jedinečným komplexem fyzického těla, emocionálního nastavení, modelů chování i schopností myslet. Středobodem hry je však tzv. zakořeňující stanice, díky níž mohou účastníci hry dobíjet svou energii, odčerpávat přebytečné emoce, ale také doplňovat nové informace a získávat nástroje potřebné k interakcím s ostatními spoluhráči.
Natalie Perkof ve výstavě rozvíjí podobenství života jako počítačové hry, v němž oživuje dávnou představu stromu jako prostředníka mezi fyzickou a duchovní sférou. V takřka všech kulturách a náboženstvích od nejstarších dob lidstva byl strom považován za symbol ochrany, moudrosti, vyrovnanosti a znovuzrození. Archaická přírodní náboženství přisuzovala stromům léčivou moc a s posvátnými stromy spojovala i celou řadu rituálních činností a magických praktik. Keltská i germánská mytologie chápala strom v kosmologických souvislostech, a dokonce z něj odvozovala vznik samotného lidstva, zatímco v křesťanské tradici je strom spjatý s poznáním a nesmrtelností. Všechny tyto významy můžeme svým způsobem spatřovat i ve výstavě Natalie Perkof. Umělkyně se však obrací především k podzemní části stromu, k rozvinutému kořenovému systému, který vnímá jako metaforický prostředek spojení člověka s hmotnou sférou skutečnosti.
„Zakořenění“ člověka v hmotném světě se stalo určujícím tématem celé instalace, která vedle audiozáznamu zahrnuje především objekty pařezů s jemnými otisky lidských končetin a obrazy, v nichž se osamělí jednotlivci, ponoření do blankytného či perleťového světa snů, prostřednictvím kořenů symbolicky napojují na síly Země. Pro Natalii Perkof je spojení člověka s hmotným, fyzickým světem důležitým předpokladem k nalezení osobní vnitřní síly. Jestliže se člověk před současným hmotným světem uzavírá sám do sebe, do svých myšlenek, ztrácí postupně nejenom sepětí s hmotným světem, ale nakonec i se sebou samotným. Podobně jako koruna stromu se i naše hlava může vzpřímeně obracet ke slunci a plout v oblacích jen díky pevnému ukotvení v zemi. Vědomí onoho „zakořenění“ je nutným předpokladem harmonického souladu duchovních a fyzických aspektů člověka a toto znovunalezení integrity nám dává sílu přijímat i svět se všemi jeho soudobými problémy a krizemi.
Natalie Perkof (*1979) je malířka s česko-ghanskými kořeny. Absolvovala v ateliéru malířství na FaVU VUT v Brně (2005–2007) a na Fakultě umění v Ostravě (1999–2005). Věnuje se především figurální malbě, ale také site-specific instalacím, fotografii, grafickému designu, realizacím v architektuře a produktovému designu. Ve svých dílech zpřítomňuje krásu každodenních prožitků, situací i mezilidských vztahů. Její malby mají často až meditativní výraz, přitom se dotýkají otázek ženskosti, dominance, sexuality, duchovnosti, ale i soužití člověka s přírodou. Pro její plošně pojaté obrazy je vedle pastelových barev a perletí charakteristické použití karbonových vláken či dřevěných dýh. V roce 2005 obdržela ocenění Grafika roku a v letech 2013–2018 vydávala umělecky zpracované autorské kalendáře. Vystavovala např. v pražských galeriích Hunt Kastner, Display Gallery nebo v Galerii U Betlémské kaple. V loňském roce se zúčastnila také veletrhu Art Cologne. Její tvorba je zastoupena v Moravské galerii, v Muzeu města Brna a v řadě soukromých sbírek v ČR i v zahraničí. Žije a tvoří v Brně.
kurátorka: Martina Mrázová
