Mýtus Ulrich Creutz – Vizuální kultura v Kadani za Jana Hasištejnského z Lobkowicz (1469-1517)

Výstava s názvem Mýtus Ulrich Creutz představuje jedinečná umělecká díla severozápadních Čech vzniklá v závěru středověku. Sochař Ulrich Creutz je autorem výjimečného náhrobku královského diplomata a pána města Kadaně Jana Hasištejnského z Lobkowicz († 1517), umístěného v kostele Čtrnácti svatých pomocníků v klášteře františkánů-observantů v Kadani. Na náhrobku je zobrazeno tělo zemřelého v expresivní podobě lidské kostry ovinuté hadem. Tentýž sochař vytvořil tzv. Lobkowiczký epitaf – monumentální desku s rytířem ve zbroji, představující snad Janova syna Jaroslava II. († 1529), který se spolu s otcem podílel na konceptu výmalby a vybavení pohřebiště lobkowiczkého rodu v kadaňském františkánském kostele.

Pozdně gotický sochař Ulrich Creutz se těší odbornému zájmu již takřka sto let a jeho dílu byly za tu dobu věnovány již dvě monografické výstavy, což vypovídá o jeho unikátním místu v dějinách umění. Kromě kamenosochařské činnosti mu byla dříve přisuzována i činnost řezbářská. Historik umění Josef Opitz zjistil v Kadani a okolí nezvykle rozsáhlou a zajímavou skupinu asi třiceti pozdně gotických dřevořezeb, které na základě tvarového srovnání spojil s kadaňskými kamennými monumenty. Vznikla tak představa o tvorbě Ulricha Creutze v Kadani mezi léty 1516 a 1530. Tento mýtus byl zpochybněn novými výzkumy, které prokazují, že Creutz z Kadaně záhy odešel. Pojem „mýtus“ v názvu výstavy se týká také pojetí sochaře jako hrdinné individuality, která prostřednictvím umělecké formy vyjadřuje svou povahu a názor na svět. Kadaňské řezbářské dílny, v nichž působili Creutzovi dřívější spolupracovníci, zhotovovaly i po jeho odchodu do Saska oltářní nástavce s neobyčejně působivými sochami světců a světic a zejména monumentální expresivní sochy ukřižovaného Krista. Věrnost zobrazení zmučeného lidského těla, v momentu tělesné smrti, s naturalistickou polychromií, „pravými“ vlasy a trnovou korunou z přírodních větviček, umožňovala dobovému vnímateli pocítit bezprostřední přítomnost Krista, který mu svou smrtí přináší spásu a věčný život. Vysoký počet dochovaných soch Krista, spolu s krajně neobvyklým zasazením relikvií (ostatků) do hrudi některých z nich, naznačuje souvislost se zvláštním typem zbožnosti. Podporoval ho nejspíše právě Jan Hasištejnský, jehož roku 1493 silně zasáhla návštěva míst ve Svaté zemi, kde se odehrály všechny události závěru Ježíšova života.

Výstava kromě vlastního díla Ulricha Creutze (prezentované formou konceptuálního videa) a řezbářských prací s ním dříve spojovaných ukazuje také další artefakty (malby, sochy, rukopisy) původně určené pro kadaňský klášter. Jeho podoba a vybavení měly připomínat svatá místa v Jeruzalémě. Iniciátorem této myšlenky byl Jan Hasištejnský z Lobkowicz, jehož pětisetleté výročí úmrtí si v letošním roce připomínáme.

Michaela Ottová