Monika Hniková – Činnost
Soubor děl Moniky Hnikové pro prostor Výklady AXA bezprostředně souvisí s její závěrečnou prací realizovanou na pražské Akademii výtvarných umění. Jde o procesuální malby vyjetým olejem na plátně a sádrové objekty technicistního charakteru, jako záznamové matrice fyzikálně-chemických dějů. Celek na první pohled odkazuje do environmentální tematiky, při soustředěném průzkumu se ale ocitáme v místě podnětného střetu několika významových linek. Živým momentem je různorodost principů sledovaných metaforických procesů. V těsném sousedství obsahů spojených s formou oblak, tedy přírodní cykličnosti, nekonečného koloběhu, zaznívají děje formované z lidské perspektivy, mající dnes charakter jednorázového užití.
Obě polarity propojuje symbolika výtvarného motivu. Ve středověku i novověku nesl význam transcendence. Leonardo da Vinci doporučoval pozorování oblak, neboť podněcuje „k novým invencím“ (Úvahy o malířství), Josef Václav Myslbek připodobňoval způsob Rodinovy umělecké práce k „mračnům putujícím po obloze“, výmluvný je obdiv v Baudelairově eseji Cizinec (Malé básně v próze): „Miluji oblaka… oblaka, jež táhnou… tamhle…“ Skvrna z vyjetého oleje putuje po plátně obdobně svobodně a její barva – pigmentem jsou motorové saze – může přírodní realitu velmi dobře reflektovat. Motiv mraku je pro Moniku Hnikovou příležitost vědomě zakoušet význam proměnlivosti, odkazovat k samotné podstatě vnímání.
Je tu ještě další rovina – realita motorů, jejich funkčnost, mechanické zákonitosti jsou autorce známé od dětství. Ve výstavě ji převedla do bělostných sádrových odlitků. Částečným vysvětlením zvolené formy může být autorčin oblíbený výrok Igora Stravinského negující představu o umění jako „říši svobody“: „Tento druh kacířství je všeobecně rozšířený, protože si lidé myslí, že umění se odehrává někde mimo běžnou činnost. A v umění, tak jako ve všem, se staví jen na pevných základech: co se vzpírá opoře, vzpírá se i pohybu“ (Hudební poetika).
Monika Hniková je schopna podnětným způsobem dále posunout i techniku malby vyjetým olejem – námětem se mohou stát užitkové rostliny pěstované na břehu silně znečištěné řeky v indickém Novém Dillí a výsledná forma se může díky přetisku na banner a fixaci na tradiční dvoukolové rikši proměnit v pohyblivé obrazy (realizováno ve spolupráci s Veronikou Resslovou v roce 2023). Tedy opět přemísťování. Vraťme se ale do pražského Paláce AXA – kolem výkladů prochází každý den bezpočet hotelových hostů či návštěvníků plaveckého bazénu. Procházení zdůrazňuje procesualitu, proměnu, samotné výklady pak význam pozorování. Obojí donekonečna. K momentu pochopení.
kurátorka: Iva Mladičová
