Miloš Šejn – Zahradou…

Konceptuální umělec a profesor malířství Miloš Šejn vstupuje do oblasti tvorby z pozic, které přirozeně překračují hranice tradičně vymezených výrazových světů. Jeho vnitřní tvůrčí angažovanost provázanou s citlivou intuicí lze přirovnat k řečišti proměňující vše v akci a proces (časový formát). Tak i obraz, ve své podstatě staticky konstruované médium, se v práci Miloše Šejna transformuje v procesuální stopu, v mnohovrstevnatý záznam a mnohoznačný otisk pohybu, jenž se odněkud, někudy a za něčím vypravil, aby do sebe integroval to nejpodstatnější, co činí místo místem a situaci situací. 

Projekt Zahradou… představuje Miloše Šejna jako umělce-operatéra, který se vydává do hlubin přírodního rámce. S pečlivostí chirurga a s citlivostí šamana nahlíží a studuje jemnost tkání a žil, jež vyživují fenomenální podstatu prostoru v konkrétní roční době a v podmínkách konkrétní časové a klimatické situace. Akt propojení je metodou nápodoby, imitace přírodního koloběhu. Rozhraní lidského těla a přírodního rámce se náhle vytrácí v prospěch intenzivní přítomnosti. Právě přítomnost je tu tematizována jako cosi jinak těžko zachytitelného, po čem zůstávají pouze dílčí stopy a otisky, jen střepy nesložitelného celku. Pohyb je náhle pociťován jako cosi, co spojuje a propojuje dosud oddělené světy a vlastně je znovu-jinak-vytváří. Figura a místo splývají. Postrádají formu tradiční reprezentace, a tomu odpovídá podoba uměleckých výstupů. Dalo by se o nich uvažovat jako o aktech rozmanitého „setkání“ či „setkávání“. Vědomí ve své bystrosti a pohotovosti se tu setkává s tajemstvím mimovolného nevědomí. Velmi případně je tento moment vyjádřen tím, jak autor použil k obrazové fixaci pobytu v přírodě prostěradla, předmětu, na němž odpočívá tělo, když spí a sní. 

Broumovská výstava je výběrem starších i novějších autorských realizací-stop, které tematizují kontakt a dotyk s jevy, jež můžeme směle zahrnout pod zastřešující pojem „zahrada“. Zahrada je typem kulturní krajiny. Jsou tu patrné stopy lidské vůle. Zásahy, které dávají přírodnímu rámci praktickou či estetickou skladbu a tvar. Zahrada však může být vnímána i v rozšířeném poli jako vztahové pole paměti a jejího převrstvování, kde se vše proměňuje ve znaky a symboly, jež prostupují časem, tím komplikují své významy a stávají se mnohoznačnými. Tak tomu bývá třeba v klášterních zahradách, jejichž minulost je jiným druhem přítomnosti.  

kurátor: Petr Vaňous