Miloš Šejn – ÍTHMN

Záznam krajiny se stal jakousi mapou mého vztahu k místu. 

– Miloš Šejn

Pokud jsou obrazy mapami, nevznikají pouhým pozorováním, ale i dotýkáním a prožíváním. Dotyk je hmatovou komunikací, slovo používáme i metaforicky, dotýkáme se věcí, předmětů, lidí, problémů, otázek, odpovědí. Na výstavě pojmenované poněkud tajemně Í T H M N si uvědomujeme, že umění funguje také jako nová možnost duchovního doteku člověka s člověkem, tvůrce s divákem, například skrze krajinu. Miloš Šejn je ve své tvorbě i v životě s krajinou spjatý, s experimentálními průzkumy a pradávnou mýtickou podobou země, kterou prochází, ohledává, zrakem ohmatává a na vlastní kůži zakouší. Šejn je stejně malířem jako performerem se zkušeností na hraně body-artu, tělového umění oťukávajícího limity, hranice těla. Proces poznávání přírody se totiž neděje jen skrze distanční smysly: zrak a sluch, jež můžeme používat s odstupem, ale i skrze hmat a chůzi. V tomto druhu poznání přírodního světa neseme doslova svou kůži na trh. S tím, co chceme poznat, se totiž musíme dostat do velmi blízkého kontaktu. Nedíváme se skrze sklo mikroskopu či dalekohledu, užíváme povrch svého těla, prsty, dlaně, ruce, tváře, chodidla, skutečnou tělesnost. V této empirii jde zjevně umění mnohem dále než věda, přestože obě cesty jsou různými způsoby a nástroji lidského vědění.

Umělec vstupuje do bezprostředního kontaktu s přírodním řádem, s potoky, kopci, kameny, vodou, světlem, hlínou, bažinou, keři, rostlinami, listy, stromovím. Vjemy a prožitek lze zaznamenat pomocí malby, zvukového záznamu, fotografie, videa nebo jazyka. O Miloši Šejnovi se píše, že zrušil pro malbu stojan, plátno ztratilo rám, pracuje na zemi. Víc než štětce užívá otisky dřeva, lodyh, prstů, celého těla, sypání a kapání, tření matérií o sebe navzájem… Zrušil také rozdíl mezi záznamem a básní. Texty vznikající během tvůrčího procesu jsou obojím.

Univerzum Í T H M N zahrnuje akustiku, zvuk zachycený i zvuk vydávaný. Součástí tvůrčí akce je tok řeči přicházející přirozeně, iracionálně, autor ji nahrává a přepisuje. Nahrává proces vzniku díla, obvykle totožný s procesem poznávání konkrétního místa. Znovu objevuje řeč umožňující souznít s tím, co vidíme, a čeho se můžeme dotknout. Smyslem je dostat se do fáze, kdy jazyk začne být znovu srozumitelný. Kde se bere samomluva? V ústech, v mozku, v dotecích? Či snad v prostoru mezi přírodou a člověkem? S kamerou na čele autor zasahuje stíny, kamerou na stativu odchytává zvuky, vítr, kavky, proudění vody, šumy, vlastní slova. S artificiálními zvukovými a obrazovými záznamy kontrastuje písmenková polévka a instalace z konví. Jako kdybychom si měli konve rozebrat a rozejít se zavlažit zemi, kterou dokážeme obsáhnout.

Obraz je záznam události, mapou, strukturou. Performativní původ prozrazují GPS souřadnice konkretizující území, kde obraz vznikl. V názvech pláten se často opakuje tajemné slovo Agara, keltské jméno řeky Ohře. Pro halštatskou a laténskou kulturu to byla měsíční řeka, hbitá a bystrá voda plná lososů. Javoří potok lze lokalizovat v Krkonoších. Zahradou procházíme v barokní krajině u Jičína. Krajinu Šejn vnímá jako primární realitu, prazdroj, kořen či bázi tvorby. Jedna z jeho zásadních výstav se jmenovala Býti krajinou. Příroda, lidmi nestvořený svět, není jen součástí, je pramenem naší kultury a našeho lidství.

Miloš Šejn se narodil v Jablonci nad Nisou (*1947), vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, žije v Jičíně. Vedl ateliér intermediální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze, aktuálně vyučuje na Art Design Institutu v Praze. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil jako historik umění v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Jeho volná tvorba se dotýká land artu a konceptuálního umění. Pracuje se získanými vzorky pigmentů, rostlin i nerostů jako s archívem. Zároveň vychází z performance a chápe svět a dění v něm jako proces. Používá kresbu, malbu i nová média experimentálním způsobem. Miloš Šejn je mj. zakladatelem mezinárodního sdružení Bohemiae Rosa, jež se zabývá výzkumem vztahů lidského těla a historické krajiny. Výrazná je jeho přátelská spolupráce s geologem Václavem Cílkem. Výstava je paralelou, pokračující obměnou cyklu N M H T Í, vystaveného v brněnské galerii Artikle.

Miloš Šejn není v Pardubicích neznámý, účastnil se řady výstav ve Východočeské galerii, včetně naposledy Fenoménu Kuňka. V Art Space NOV několikrát performoval se svými žáky Davidem Helánem a Jánem Valíkem. Samostatně se zde kupodivu prezentuje poprvé.