Michal Ranný, Emanuel Ranný
Betlémské náměstí 8, 110 00 Praha 1
Bratry Michala a Emanuela Ranných spojuje především zájem o zkoumání krajiny a země. Michal měl mimořádný talent redukovat viděnou skutečnost na jednotlivé prvky. Jeho kresbám dominuje kámen, skála nebo pro něj tak typický prvek, který nazýval „tvar“. Oproti Michalovu mikrokosmu jsou Emanuelovy suché jehly makrokosmem – zachycují krajinu ve větším celku, často jsou to jenom nálady, jindy vznikají pod vlivem poezie (Jana Skácela nebo Edgara Allana Poea).
Michal Ranný se narodil 30. července 1946 v Brně a zemřel 6. února 1981 v Praze. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Františka Jiroudka. Mezi jeho spolužáky patřili Ivan Ouhel nebo František Hodonský. Tam se také seznámil s Jiřím Johnem, který zásadním způsobem ovlivnil jeho tvorbu a díky Johnovi se pak spřátelil i s Adrienou Šimotovou a Václavem Boštíkem. Michal Ranný si kladl stejné otázky jako o víc jak jednu generaci starší Václav Boštík. Především šlo o otázku po podstatě a pravdě umělecké tvorby.
Doménou jeho díla byla krajina, k jejímuž uchopení a ztvárnění užíval malíř hlavně tušové kresby a akvarel. Podhůří Tišnovska, kameny, moře – to jsou náměty, které sloužily Michalu Rannému k vytvoření jakýchsi archetypů, ke svébytnému lyrickému vyjádření. Zpočátku organické formy ustupují v závěru tvorby předčasně zesnulého umělce geometrickému řádu a minimalistickému projevu.
Emanuel Ranný se narodil 3. února 1943 v Brně. Vstudoval obor malba na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. Od roku 1965 pracoval jako propagační výtvarník v třebíčské továrně na výrobu textilních strojů. V roce 1965 vznikají první suché jehly s tematikou židovské čtvrti v Třebíči a krajiny u Ptáčova. Jeho výtvarnému cítění od počátku nejlépe vyhovovala suchá jehla. Zvolil si tak techniku, která byla blízká celé řadě mistrů české grafiky, např. F. Tichý, K. Lhoták, F. Gross a další. Ranný jen příležitostně zkoušel jiné technické postupy (mezzotinta). V roce 1981 byl zasažen nečekanou smrtí svého bratra Michala, opustil místo v továrně a začal se věnovat volné grafice. Důležitou oblastí díla Emanuela Ranného tvoří ilustrace, bibliofílie a volné grafické listy inspirované poezií (Jan Skácel, Ivan Diviš, Ludvík Kundera, Edgar Allan Poe). V průběhu 80. let narůstá množství grafických listů a také se stále zvětšuje formát a rozšiřuje umělcův inspirační okruh. Od roku 1982 pravidelně navštěvuje Dalmácii, jejíž krajina ho okouzlila. V průběhu 90.letech se grafik navrací ke Skácelově poezii. Vedle suché jehly, kterou si tiskl sám, si oblíbil i litografii, kterou se začal zabývat v roce 1988. Litografie mají střídmou barevnost a kresba je v rovnováze s narůstajícím malířským cítěním. Emanuel Ranný soustředěně pracuje v ústraní třebíčského ateliéru. Zúčastnil se mnoha přehlídek grafiky v nejrůznějších koutech světa a získal řadu mezinárodních ocenění ( např. Intergrafik 94 v Katovicích).