Michal Matzenauer

Do ateliéru pod Nuselskými schody chodí skoro každý den; přes dvůr do domečku zrovna tak velkého, aby se vešel malířský stojan, šteláře na malby, gauč a stůl. Michal Matzenauer tam vede podivuhodný deník. V meditativním soustředění se chápe jádra zkušenosti toho kterého dne a pak ho zaznamenává tužkou, následně akrylem na plátno, sololit, nejčastěji však na papír, někdy ruční, nažloutlý, modrý nebo bílý v rolích, které pak uřízne podle toho, jak si kompozice žádá. Předkládané malby jsou si podobné jak jedna mořská vlna druhé – v pohybu souvznikání je každá jiná.

 
Michal Matzenauer je nutně ovlivněný způsobem hledání pravdy v místě, kde přišel na svět (když se v pražské nemocnici Na Františku narodil, rodiče ho pro jistotu nechali hned pokřtít). Nadto je mu blízký (zen)buddhismus, stejně jako kaligrafie arabských mistrů. Je si dobře vědom omezení, která máme, narodíme-li se do jiné kultury než té, která nás přitahuje, a do níž naše kořeny zasahují hodně zdaleka.

 
Jedna z možností, jak jeho denní záznamy číst, je hledání znaků a symbolů ukrytých v půvabných křivkách – postupem času čím dál tím osobitějšího – tajného písma. Zenová hůl, kříž nebo preclík. Elastický tvar připomínající postní preclík by mohl symbolizovat duchovní naplnění v modlitebním postoji raných křesťanů, nebo se jedná o linky lidského těla v posedu lotosového květu? Samotnému Michalu Matzenauerovi je podobný způsob výkladu vlastních maleb cizí. Nemaluje hádanky, ale takovost dne svého vnitřního moře.

 
Kdosi se zeptal: Co je nejvyšší učení? Mistr odpověděl: Žádné otázky, žádné odpovědi.