Michaela Vélová Maupicová – Šum v plástvi, světlo v mohyle

Michaela Vélová Maupicová je známá především jako malířka, ve skutečnosti je však na její tvorbu potřeba nahlížet jako na bytostně multimediální, procesuální a stále otevřenou experimentu. Motivy, kterým se autorka věnovala ve svých malbách, mají své předobrazy či paralely v kresbách, tiscích a objektech, ale také ve fotografiích a videích, které nám prozrazují mnohé o jejím uvažování. Výstava Šum v plástvi, světlo v mohyle prezentuje výběr krátkých videoartových prací, které byly dosud veřejnosti představeny jen okrajově.

S cílem představit divákům tuto vnitřní dynamiku se výstava v Černé kostce zaměřuje na konfrontaci několika méně známých prací různých formátů. Všechna vystavená díla pocházejí z let 2007–2011. Jádro tvoří výběr krátkých videoartových prací: videa Kry (2007) ze Sbírky pohyblivého obrazu GMU a Mistake (2008), jež vznikly ještě v rámci autorčina studia v ateliéru Milana Knížáka na Akademii výtvarných umění v Praze. Další dvě díla, Tumulus (2009) a Tetris (2010), pocházejí z období bezprostředně po jejím absolutoriu školy. Výběr doplňují kresby, fotografie a objekty, které společně vypovídají o procesu překladu témat a myšlenek z jednoho média do druhého.

Michaela Vélová Maupicová (1982–2018) absolvovala v roce 2001 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově a Vyšší odbornou školu v Jablonci nad Nisou, načež byla přijata do ateliéru prof. Jitky Svobodové na Akademii výtvarných umění v Praze. Své umělecké studium zakončila v Ateliéru intermediální tvorby prof. Milana Knížáka v roce 2008. O rok později se stala finalistkou Ceny 333 Národní galerie v Praze a v mezinárodní soutěži Kunstpreis 2009 berlínské nadace Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst pro mladé umělce získala druhou cenu. Samostatně vystavovala mimo jiné v Oblastní galerii Liberec (Hranice stínu, 2014), v pražském Topičově salonu (Mezičas, 2015, s Mílou Preslovou), v GASK, Kutná Hora (Skladby mysli, 2016), v Národní galerii Praha (After Rembrandt, 2017) a v Galerii hlavního města Prahy (2019). Z mnoha skupinových výstav lze uvést například výstavu Postkonceptuální antikoncepce (2017, OGV – Galerie Alternativa, Jihlava; 2018, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy; 2020, Galerie 1, Praha). Tvorba Michaely Maupicové je zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Středočeského kraje, Oblastní galerie v Liberci, Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst Berlin a v soukromých sbírkách v České republice i zahraničí.